SLOKA 4
jijīviṣūṇāṁ jīvānām
ātmā preṣṭha ihepsitaḥ
ka utsaheta taṁ dātuṁ
bhikṣamāṇāya viṣṇave
jijīviṣūṇām—jež chtějí zůstat naživu; jīvānām—všech živých bytostí; ātmā—tělo; preṣṭhaḥ—velice drahé; iha—zde; īpsitaḥ—vytoužené; kaḥ—kdo; utsaheta—může snést; tam—to tělo; dātum—dát; bhikṣamāṇāya—žebrajícímu; viṣṇave—dokonce i Pánu Viṣṇuovi.
Všechny živé bytosti v tomto hmotném světě velice lpí na svém hmotném těle. Každý si ho chce udržet navěky a snaží se ho všemi prostředky ochránit; i za cenu všeho svého vlastnictví. Kdo by tedy byl ochotný dát své tělo komukoliv, byť by o ně žádal Samotný Pán Viṣṇu?
Je řečeno: ātmānaṁ sarvato rakṣet tato dharmaṁ tato dhanam — člověk musí chránit své tělo všemi prostředky; potom může chránit své náboženské zásady a potom své vlastnictví. Taková je přirozená touha všech živých bytostí. Nikdo se nechce vzdát svého těla, dokud mu není vzato násilím. I když polobozi říkali, že žádají o Dadhīciho tělo ve svůj prospěch, jak jim nařídil Pán Viṣṇu, Dadhīci jim ho zdánlivě odmítl dát.