SLOKA 8
yo ’dhruveṇātmanā nāthā
na dharmaṁ na yaśaḥ pumān
īheta bhūta-dayayā
sa śocyaḥ sthāvarair api
yaḥ—každý, kdo; adhruveṇa—nestálým; ātmanā—tělem; nāthāḥ — ó vládci; na—ne; dharmam—náboženské zásady; na—ne; yaśaḥ—sláva; pumān—osoba; īheta—usiluje o; bhūta-dayayā—milostí vůči živým bytostem; saḥ—ta osoba; śocyaḥ—hodná politování; sthāvaraiḥ—nehybnými tvory; api—dokonce.
Ó polobozi, toho, kdo necítí slitování s trpícím lidstvem a neobětuje své dočasné tělo vyšším cílům — náboženským zásadám či věčné slávě—nepochybně litují i nehybné bytosti.
V této souvislosti dal velice vznešený příklad Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu a šest Gosvāmīch z Vṛndāvanu. O Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi říká Śrīmad-Bhāgavatam (11.5.34):
tyaktvā sudustyaja-surepsita-rājya-lakṣmīṁ
dharmiṣṭha ārya-vacasā yad agād araṇyam
māyā-mṛgaṁ dayitayepsitam anvadhāvad
vande mahā-puruṣa te caraṇāravindam
“S úctou se klaníme lotosovým nohám Pána, o Němž by měl každý neustále meditovat. Zanechal života hospodáře a opustil Svou věčnou choť, kterou uctívají i obyvatelé nebeských planet. Odešel do lesa, aby vysvobodil pokleslé duše, které hmotná energie uvrhla do iluze.” Přijmout sannyās znamená spáchat společenskou sebevraždu, ale je to povinnost—alespoň pro každého brāhmaṇu, každou prvotřídní lidskou bytost. Śrī Caitanya Mahāprabhu měl velmi mladou a krásnou manželku a také milující matku, a láskyplné vztahy Jeho rodinných příslušníků byly tak příjemné, že ani polobozi nemohou doma očekávat takové štěstí. On však přesto přijal sannyās a odešel z domova, když Mu bylo pouhých dvacet čtyři let, aby vysvobodil všechny pokleslé duše světa. Žil velice striktním životem sannyāsīna a odmítal veškeré tělesné pohodlí. Podobně Jeho žáci — Gosvāmī z Vṛndāvanu — byli ministři zastávající vznešená místa ve společnosti, ale i oni všechno opustili, aby se připojili k hnutí Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Śrīnivāsa Ācārya říká:
tyaktvā tūrṇam aśeṣa-maṇḍala-pati-śreṇīṁ sadā tucchavat
bhūtvā dīna-gaṇeśakau karuṇayā kaupīna-kanthāśritau
Tito Gosvāmī opustili své pohodlné životy ministrů, zamindarů a učenců a připojili se k hnutí Śrī Caitanyi Mahāprabhua, jen aby projevili milost pokleslým duším světa (dīna-gaṇeśakau karuṇayā). Žili ve Vṛndāvanu coby pokorní mniši, kteří neměli jiné oděvy než bederní roušky a roztrhané deky (kaupīna-kantha), a plnili pokyn Śrī Caitanyi Mahāprabhua — odkrýt zašlou slávu Vṛndāvanu.
Stejně tak i všichni ostatní lidé, kteří jsou v tomto světě po hmotné stránce dobře zajištění, by se měli připojit k hnutí pro vědomí Kṛṣṇy za účelem povznesení pokleslých duší. Slova bhūta dayayā, māyā mṛgaṁ dayitayepsitam a dīna-gaṇeśakau karuṇayā mají všechna stejný význam. Jsou to velice důležitá slova pro každého, kdo má zájem povznést lidskou společnost k správnému pochopení života. Takový člověk by se měl připojit k hnutí pro vědomí Kṛṣṇy po vzoru velkých osobností, jako byl Śrī Caitanya Mahāprabhu, šest Gosvāmīch a ještě před nimi velký mudrc Dadhīci. Namísto maření svého života snahou o dočasné tělesné pohodlí by měl být neustále připraven vzdát se svého života pro vyšší cíle. Tělo bude koneckonců stejně zničeno. Člověk by ho tedy měl obětovat v zájmu slávy šíření náboženských zásad po celém světě.