Tato kapitola popisuje Vṛtrāsurovy vznešené vlastnosti. Když přední velitelé démonů uprchli, aniž by vyslechli jeho radu, Vṛtrāsura je všechny prohlásil za zbabělce. Pronesl velice odvážná slova a sám se postavil proti polobohům. Když polobozi viděli jeho odhodlání, dostali takový strach, že omdlévali, a Vṛtrāsura po nich začal dupat. Indra, král polobohů, to nemohl snést a mrštil po Vṛtrāsurovi svůj kyj, ale Vṛtrāsura, který byl velký hrdina, kyj snadno chytil levou rukou a udeřil s ním Indrova slona. Ten byl jeho ranou odhozen téměř třináct metrů dozadu a s Indrou na zádech dopadl na zem.