SLOKA 26
ajāta-pakṣā iva mātaraṁ khagāḥ
stanyaṁ yathā vatsatarāḥ kṣudh-ārtāḥ
priyaṁ priyeva vyuṣitaṁ viṣaṇṇā
mano ’ravindākṣa didṛkṣate tvām
ajāta-pakṣāḥ—kterým ještě nenarostla křídla; iva—jako; mātaram—matku; khagāḥ—ptáčata; stanyam—mléko z vemene; yathā—jako; vatsatarāḥ—telata; kṣudh-ārtāḥ—soužená hladem; priyam—milence či manžela; priyā—manželka či milenka; iva—jako; vyuṣitam—který je daleko od domova; viṣaṇṇā—zasmušilá; manaḥ—má mysl; aravinda-akṣa—ó ty, který máš oči jako lotosové květy; didṛkṣate—chce vidět; tvām — Tebe.
Ó Pane s lotosovýma očima, tak jako ptáčata, kterým ještě nevyrostla křídla, neustále vyhlížejí, kdy se vrátí jejich matka a nakrmí je; tak jako telata přivázaná provazy dychtivě očekávají dobu dojení, kdy jim bude dovoleno pít mléko jejich matek, a tak jako sklíčená žena, jejíž manžel je daleko od domova, neustále touží, aby se vrátil a po všech stránkách ji uspokojil, tak i já neustále dychtím po příležitosti přímo Ti sloužit.
Čistý oddaný si neustále dychtivě přeje osobně se stýkat s Pánem a sloužit Mu. Příklady uvedené v této souvislosti jsou velice výstižné. Malé ptáče není prakticky nikdy spokojené — pouze tehdy, když přiletí jeho matka, aby ho nakrmila; telátko není spokojené, dokud nemůže sát mléko z matčina vemene, a počestná, oddaná žena, jejíž milovaný manžel je daleko od domova, nenachází spokojenost, dokud není znovu s ním.