SLOKA 11
tayendraḥ smāsahat tāpaṁ
nirvṛtir nāmum āviśat
hrīmantaṁ vācyatāṁ prāptaṁ
sukhayanty api no guṇāḥ
tayā—tím činem; indraḥ—král Indra; sma—vskutku; asahat—trpěl; tāpam—strádání; nirvṛtiḥ—štěstí; na—ne; amum—jeho; āviśat—vstoupilo; hrīmantam—ten, kdo je plný studu; vācyatām—neslavnou pověst; prāptam—když získal; sukhayanti—přinášejí radost; api—i když; no — ne; guṇāḥ—dobré vlastnosti, jako je zámožnost.
Na radu polobohů Indra zabil Vṛtrāsuru a pak kvůli tomuto hříchu trpěl. I když ostatní polobozi byli šťastní, jemu zabití Vṛtrāsury žádnou radost nepřinášelo. Ani jeho další dobré vlastnosti, jako tolerance a zámožnost, mu nepomohly odstranit jeho zármutek.
Pácháním hříšných činů nemůže být nikdo šťastný, ani když je obdařen hmotným bohatstvím. Indra se o tom přesvědčil. Lidé ho začali pomlouvat: “Zabil brāhmaṇu, aby si mohl užívat nebeského hmotného štěstí.” Přestože byl tedy Indra nebeským králem a těšil se hmotnému bohatství, byl neustále nešťastný z takových obvinění.