SLOKA 3
śrī-rājovāca
indrasyānirvṛter hetuṁ
śrotum icchāmi bho mune
yenāsan sukhino devā
harer duḥkhaṁ kuto ’bhavat
śrī-rājā uvāca—král Parīkṣit se zeptal; indrasya—krále Indry; anirvṛteḥ—zasmušilosti; hetum—příčinu; śrotum—slyšet; icchāmi—přeji si; bhoḥ—ó můj pane; mune—ó velký mudrci, Śukadeve Gosvāmī; yena—díky čemuž; āsan—byli; sukhinaḥ—velice šťastní; devāḥ—všichni polobozi; hareḥ—Indry; duḥkham—zasmušilost; kutaḥ—odkud; abhavat—byla.
Mahārāja Parīkṣit se zeptal Śukadeva Gosvāmīho: Ó velký mudrci, co bylo příčinou Indrovy zasmušilosti? Přeji si to slyšet. Když zabil Vṛtrāsuru, všichni polobozi byli nesmírně šťastní. Proč byl tedy on sám nešťastný?
To je samozřejmě velice inteligentní otázka. Dojde-li k zabití nějakého démona, všichni polobozi jsou šťastní. V tomto případě — když byl zabit Vṛtrāsura — byli sice všichni polobozi šťastní, ale Indra byl nešťastný. Proč? Lze říci, že Indra byl nešťastný, jelikož věděl, že zabil velkého oddaného a brāhmaṇu. Vṛtrāsura navenek vypadal jako démon, ale uvnitř byl velkým oddaným, a tím pádem i velkým brāhmaṇou.
Zde je jasně uvedeno, že osoba, která není ani trochu démonská—jako například Prahlāda Mahārāja a Bali Mahārāja — může být navenek démonem nebo se narodit v rodině démonů. Z hlediska skutečné kultury tedy nelze nikoho považovat za poloboha či démona pouze podle jeho původu. Vṛtrāsura svým jednáním v boji s Indrou dokázal, že je velkým oddaným Nejvyšší Osobnosti Božství. Navíc hned poté, co s Indrou přestal bojovat a zjevně byl zabit, přemístil se na Vaikuṇṭhaloku a stal se společníkem Saṅkarṣaṇa. Indra to věděl, a proto se rmoutil, že zabil takového démona, který byl ve skutečnosti vaiṣṇavou či brāhmaṇou.
Každý vaiṣṇava je již brāhmaṇou, avšak brāhmaṇa ještě nemusí být vaiṣṇavou. Padma Purāṇa říká:
ṣaṭ-karma-nipuṇo vipro
mantra-tantra-viśāradaḥ
avaiṣṇavo gurur na syād
vaiṣṇavaḥ śva-paco guruḥ
Člověk může být brāhmaṇa co se týče kultivovanosti a rodu a může být také znalcem védského poznání (mantra-tantra-viśāradaḥ), ale není-li vaiṣṇavou, nemůže být guruem. To znamená, že zkušený brāhmaṇa ještě nemusí být vaiṣṇavou, ale vaiṣṇava je již brāhmaṇou. Milionář přirozeně vlastní stovky a tisíce dolarů, ale ne každý, kdo má u sebe stovky a tisíce dolarů, musí být milionář. Vṛtrāsura byl dokonalý vaiṣṇava, a proto byl také brāhmaṇa.