SLOKA 29
athāha nṛpatiṁ rājan
bhavitaikas tavātmajaḥ
harṣa-śoka-pradas tubhyam
iti brahma-suto yayau
atha—poté; āha—řekl; nṛpatim—králi; rājan—ó králi Citraketu; bhavitā—bude; ekaḥ—jeden; tava—tvůj; ātmajaḥ—syn; harṣa-śoka—radost a nářek; pradaḥ—který dá; tubhyam—tobě; iti—takto; brahma-sutaḥ — Aṅgirā Ṛṣi, syn Pána Brahmy; yayau—odešel.
Velký mudrc poté řekl: “Ó vznešený králi, budeš mít syna, který bude příčinou radosti i nářku.” Pak odešel, aniž by čekal na Citraketuovu odpověď.
Slova harṣa a śoka znamenají “radost” a “nářek”. Když král pochopil, že bude mít syna, byl zaplaven velkou radostí, a kvůli ní nemohl správně porozumět tomu, co mudrc Aṅgirā řekl. Vyložil si to tak, že zrození jeho budoucího syna jistě zapříčiní radost, ale že to bude jeho jediný syn, a jelikož bude pyšný na své velké bohatství a velkou říši, nebude svého otce příliš poslouchat. Král byl spokojený, neboť si myslel: “Nechť mám syna. Nevadí, když nebude příliš poslušný.” Jedno bengálské přísloví říká, že je lepší mít slepého strýce než žádného. Král se řídil touto filozofií a měl za to, že neposlušný syn bude lepší než žádný. Velký mudrc Cāṇakya Paṇḍita říká:
ko 'rthaḥ putreṇa jātena
yo na vidvān na dhārmikaḥ
kāṇena cakṣuṣā kiṁ vā
cakṣuḥ pīḍaiva kevalam
“K čemu je syn, který není ani učencem, ani oddaným? Takový syn je jako slepé, nemocné oko, které je pouze stálou příčinou utrpení.” Hmotný svět je však tak znečištěný, že lidé chtějí mít syna, i když je k ničemu. Takový postoj byl zachycený v příběhu krále Citraketua.