SLOKA 5
vayaṁ ca tvaṁ ca ye ceme
tulya-kālāś carācarāḥ
janma-mṛtyor yathā paścāt
prāṅ naivam adhunāpi bhoḥ
vayam—my (velcí mudrci, ministři a stoupenci krále); ca—a; tvam—ty; ca—také; ye—kdo; ca—také; ime—tito; tulya-kālāḥ—shromáždění ve stejnou dobu; cara-acarāḥ—pohybliví a nehybní; janma—zrození; mṛtyoḥ—a smrt; yathā—stejně jako; paścāt—po; prāk—před; na—ne; evam—takto; adhunā—v současnosti; api—ačkoliv; bhoḥ—ó králi.
Ó králi, ty i my — tvoji rádci, manželky a ministři — a stejně tak vše pohyblivé a nehybné, co se v tuto dobu nachází v celém vesmíru, jsme v dočasné situaci. Před naším zrozením tato situace neexistovala a po naší smrti také nebude existovat. Naše nynější situace je tedy dočasná, ale zároveň není neskutečná.
Māyāvādští filozofové říkají: brahma satyaṁ jagan mithyā—živá bytost, Brahman, je skutečná, ale její současná tělesná situace je neskutečná. Podle vaiṣṇavské filozofie však současná situace není neskutečná, ale dočasná. Je jako sen. Dokud člověk neusne, sen neexistuje, a nepokračuje ani po probuzení. Snění trvá pouze mezi těmito dvěma momenty, a proto je neskutečné v tom smyslu, že je pomíjivé. Stejně pomíjivé je celé hmotné stvoření, včetně stvoření nás samotných a ostatních. Před začátkem snu a po jeho skončení nenaříkáme nad situací, která v něm nastala, a stejně tak bychom ji neměli považovat za skutečnou a naříkat kvůli ní ani během snu nebo během situace, která se snu podobá. To je skutečné poznání.