Živá bytost je věčná; nikdy se nenarodila a nikdy nezemře (na hanyate hanyamāne śarīre). Podle reakcí za své plodonosné činnosti se rodí v různých druzích života (mezi ptáky, zvěří, stromy, lidskými bytostmi, polobohy a tak dále) a takto neustále střídá různá těla. Na určitou dobu získává příslušné tělo syna či otce s jejich iluzorním vztahem. Všechny naše vztahy s přáteli, příbuznými či nepřáteli v tomto hmotném světě sestávají z duality, v níž se člověk vlivem iluze cítí šťastný a nešťastný. Živá bytost je ve skutečnosti duše, která je nedílnou částí Boha a nemá nic společného se vztahy ve světě duality. Nārada Muni proto radil Citraketuovi, aby kvůli svému takzvanému mrtvému synovi nenaříkal.