SLOKA 14
bāla-ghnyo vrīḍitās tatra
bāla-hatyā-hata-prabhāḥ
bāla-hatyā-vrataṁ cerur
brāhmaṇair yan nirūpitam
yamunāyāṁ mahārāja
smarantyo dvija-bhāṣitam
bāla-ghnyaḥ—ty, které zabily dítě; vrīḍitāḥ—velice zahanbené; tatra—tam; bāla-hatyā—kvůli zabití dítěte; hata—ztratily; prabhāḥ—všechen tělesný lesk; bāla-hatyā-vratam—odčinění za vraždu dítěte; ceruḥ—konaly; brāhmaṇaiḥ—kněžími; yat—které; nirūpitam—popsané; yamunāyām—u řeky Yamuny; mahā-rāja—ó králi Parīkṣite; smarantyaḥ—připomněly si; dvija-bhāṣitam—výrok brāhmaṇy.
Spolumanželky královny Kṛtadyuti, které dítě otrávily, byly velice zahanbené a pozbyly svého tělesného lesku. Ó králi, když naříkaly, připomněly si Aṅgirova slova a upustily od své touhy mít děti. Na pokyn brāhmaṇů odešly ke břehům Yamuny, kde se koupaly a podstupovaly odčinění za své hříšné jednání.
Zde je třeba si zvláště povšimnout výrazu bāla-hatyā-hata-prabhāḥ. K zabíjení dětí se lidé uchylují již po dlouhou dobu — od nepaměti — ale za dávných časů to bylo velice vzácné. V současnosti, v tomto věku Kali, se ovšem potrat — zabití dítěte v lůně — stal běžnou záležitostí a někdy je dítě zabito i po porodu. Pokud se nějaká žena dopustí takového ohavného činu, postupně pozbude svého tělesného lesku (bāla-hatyā-hata-prabhāḥ). Je třeba si také všimnout, že ženy, které spáchaly hříšný čin otrávení dítěte, se velice styděly a na pokyn brāhmaṇů musely podstoupit odčinění. Každá žena, která se kdy dopustila tohoto nesmírně hříšného činu, ho musí odčinit, ale dnes to nikdo nedělá. Za těchto okolností musí ženy, které mají něco takového na svědomí, trpět v tomto i v příštím životě. Ty, které jsou upřímné, by měly po vyslechnutí této události upustit od dalšího zabíjení dětí a odčinit své hříšné jednání tím, že s velkou vážností přijmou proces vědomí Kṛṣṇy. Zpívá-li někdo bez přestupků Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, jsou všechny jeho hříšné činy bezpochyby ihned odčiněny, ale nesmí se jich dopouštět znovu, neboť to je přestupek.