SLOKA 29
tataḥ katipayāhobhir
vidyayeddha-mano-gatiḥ
jagāma deva-devasya
śeṣasya caraṇāntikam
tataḥ—poté; katipaya-ahobhiḥ—během několika dnů; vidyayā—duchovní mantrou; iddha-manaḥ-gatiḥ—když byla cesta jeho mysli osvícena; jagāma—odešel; deva-devasya—Pána všech ostatních pánů či polobohů; śeṣasya—Pána Śeṣi; caraṇa-antikam—do bezpečí lotosových nohou.
Silou mantry, kterou Citraketu pronášel, byla poté během několika málo dnů jeho mysl čím dál více osvícena duchovním pokrokem a král dosáhl útočiště u lotosových nohou Anantadeva.
Konečným cílem oddaného je přijmout útočiště u lotosových nohou Pána na jedné z planet v duchovním nebi. Jako výsledek striktního vykonávání oddané služby získá oddaný veškeré hmotné bohatství, pokud je ho zapotřebí; jinak nemá o hmotné bohatství zájem a Nejvyšší Pán mu je ani neudělí. Je-li oddaný skutečně zaměstnaný oddanou službou Pánu, jeho zdánlivě hmotné bohatství není hmotné — je duchovní. Jestliže například utrácí peníze na nákladnou stavbu krásného chrámu, stavba není hmotná, ale duchovní (nirbandhaḥ kṛṣṇa-sambandhe yuktaṁ vairāgyam ucyate). Mysl oddaného se nikdy neobrací k hmotné stránce chrámu. Cihly, kámen a dřevo použité při stavbě chrámu jsou duchovní; tak jako Božstvo — i když je z kamene — není kámen, ale Nejvyšší Osobnost Božství. Čím více je člověk pokročilý v duchovním vědomí, tím více je schopen chápat prvky oddané služby. V oddané službě není nic hmotné; vše je duchovní. Oddaný proto dostává takzvané hmotné bohatství pro duchovní pokrok. Toto bohatství je prostředkem, který mu má pomoci pokročit na cestě do duchovního království. Mahārāja Citraketu tedy zůstal obklopen hmotným bohatstvím coby vidyādhara-pati, vládce Vidyādharů. Vykonáváním oddané služby během několika málo dnů dosáhl dokonalosti a vrátil se domů, zpátky k Bohu, kde přijal útočiště u lotosových nohou Pána Śeṣi, Ananty.
Hmotné bohatství karmīho a oddaného není na stejné úrovni. Śrīla Madhvācārya to komentuje takto:
anyāntaryāmiṇaṁ viṣṇum
upāsyānya-samīpagaḥ
bhaved yogyatayā tasya
padaṁ vā prāpnuyān naraḥ
Uctíváním Pána Viṣṇua může člověk získat vše, co si přeje, ale čistý oddaný nikdy Pána nežádá o hmotný prospěch. Raději Pánu Viṣṇuovi slouží bez hmotných tužeb, a proto je nakonec přemístěn do duchovního království. Śrīla Vīrarāghava Ācārya v této souvislosti říká: yatheṣṭa-gatir ity arthaḥ — díky uctívání Viṣṇua může oddaný dostat vše, co chce. Mahārāja Citraketu se chtěl pouze vrátit domů, zpátky k Bohu, a proto dosáhl úspěchu tímto způsobem.