SLOKA 31
tad-darśana-dhvasta-samasta-kilbiṣaḥ
svasthāmalāntaḥkaraṇo ’bhyayān muniḥ
pravṛddha-bhaktyā praṇayāśru-locanaḥ
prahṛṣṭa-romānamad ādi-puruṣam
tat-darśana—pohledem na Nejvyšší Osobnost Božství; dhvasta—zničené; samasta-kilbiṣaḥ—všechny hříchy; svastha—zdravé; amala—a čisté; antaḥkaraṇaḥ—nitro jeho srdce; abhyayāt—setkal se tváří v tvář; muniḥ—král, který mlčel, neboť jeho mysl byla plně uspokojená; pravṛddha-bhaktyā—v postoji sílící oddané služby; praṇaya-aśru-locanaḥ—se slzami lásky v očích; prahṛṣṭa-roma—s chlupy zježenými radostí; anamat—s úctou se poklonil; ādi-puruṣam—expanzi původní osobnosti.
Když Mahārāja Citraketu uviděl Nejvyššího Pána, byl ihned zbaven všech hmotných nečistot, a takto zcela očištěný setrvával ve svém původním vědomí Kṛṣṇy. Zmlkl a zvážněl a z lásky k Pánu mu z očí tekly slzy a ježily se mu chlupy na těle. S velkou oddaností a láskou vzdal původní Osobnosti Božství uctivé poklony.
Velice důležitý je výraz tad-darśana-dhvasta-samasta-kilbiṣaḥ. Pokud někdo pravidelně navštěvuje chrám a hledí na Nejvyšší Osobnost Božství, samotnou touto činností se postupně zbaví všech hmotných tužeb. Když je člověk oproštěný od výsledků všech hříšných činností, zcela se očistí a se zdravou myslí bude dělat čím dál větší pokrok ve vědomí Kṛṣṇy.