SLOKA 42

Každý náboženský systém kromě procesu bhāgavata-dharmy — služby v postavení věčného služebníka Nejvyšší Osobnosti Božství—podněcuje násilí vůči vlastnímu já a vůči ostatním. Existuje například mnoho náboženských systémů, které doporučují zvířecí oběti, a tyto oběti jsou nepříznivé pro jejich konatele i pro zvíře. I když je člověku někdy dovoleno, aby obětoval zvíře před bohyní Kālī a jedl ho — místo aby kupoval maso z jatek — toto povolení není příkazem Nejvyšší Osobnosti Božství. Je pouhým ústupkem pro nešťastníky, kteří se jedení masa nechtějí vzdát; má omezit jejich touhu jíst maso bez zábran. Takový náboženský systém je odsouzen. Kṛṣṇa proto říká: sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja — “Vzdej se všech ostatních povinností a odevzdej se Mně.” To je poslední slovo v náboženství.

Je možné namítat, že zvířecí oběti jsou doporučené ve Vedách. Toto doporučení je však omezením. Bez védského omezení prodeje masa budou lidé maso kupovat na trhu, kde bude dostupné v mnoha stáncích, a jatka budou vzkvétat. Aby se toto omezilo, Vedy na některých místech uvádějí, že člověk může jíst maso poté, co zabije nevýznamné zvíře, jako je koza, před bohyní Kālī. V každém případě je však náboženský systém doporučující zvířecí oběti nepříznivý jak pro konatele takových obětí, tak pro zvířata. Zlomyslné lidi, kteří vykonávají okázalé zvířecí oběti, odsuzuje Bhagavad-gītā (16.17) takto:

“Samolibí, vždy beze studu a oklamaní bohatstvím a falešnou prestiží někdy pyšně vykonávají oběti jen podle jména, aniž by následovali jakákoliv pravidla či usměrnění.” Někdy se konají okázalé zvířecí oběti, s velkolepým uctíváním bohyně Kālī, ale přestože jsou tyto festivaly pořádány ve jménu yajñi, ve skutečnosti se o yajñu nejedná, protože yajña znamená uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství. Proto je zvláště pro tento věk doporučeno: yajñaiḥ saṅkīrtana-prāyair yajanti hi sumedhasaḥ — ti, kdo mají dostatečnou inteligenci, uspokojují yajña-puruṣu, Viṣṇua, zpíváním Hare Kṛṣṇa mantry. Závistivé lidi ovšem Nejvyšší Osobnost Božství odsuzuje následovně:

“Démoni, zmatení falešným egem, silou, pýchou, chtíčem a hněvem, závidí Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, který sídlí v jejich vlastních tělech a tělech ostatních, a urážejí skutečné náboženství. Tyto závistivé lotry, nejnižší z lidí, vrhám do oceánu hmotné existence, do různých démonských druhů života.” (Bg. 16.18-19) Takové lidi Nejvyšší Osobnost Božství odsuzuje, což vyjadřují slova tava kopaḥ. Vrah se dopouští násilí na tom, koho zabil, a také sám na sobě, protože bude za vraždu zatčen a oběšen. Když člověk překročí zákony vlády vytvořené lidmi, může uniknout smrti, kterou nařídí stát, ale nikdo nemůže uniknout zákonům Boha. Toho, kdo zabije jakékoliv zvíře, musí stejné zvíře zabít v příštím životě. Takový je zákon přírody. Každý se musí řídit pokyny Nejvyššího Pána: sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja. Řídí-li se člověk jakýmkoliv jiným náboženským systémem, podléhá mnoha různými způsoby trestu Nejvyšší Osobnosti Božství. Následuje-li tedy nějaký smyšlený náboženský systém, dopouští se násilí nejen na druhých, ale i sám na sobě. Jeho náboženství je proto bezcenné.

Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.8) říká:

“Povinnosti (dharma), které lidé vykonávají — bez ohledu na to, v jakém zaměstnání — jsou jen zbytečnou námahou, nevzbudí-li v nich zájem o poselství Nejvyššího Pána.” Následovat náboženský systém, který v člověku neprobouzí vědomí Kṛṣṇy, vědomí Boha, je pouhou ztrátou času a zbytečným úsilím.