SLOKA 53-54
yathā suṣuptaḥ puruṣo
viśvaṁ paśyati cātmani
ātmānam eka-deśa-sthaṁ
manyate svapna utthitaḥ
evaṁ jāgaraṇādīni
jīva-sthānāni cātmanaḥ
māyā-mātrāṇi vijñāya
tad-draṣṭāraṁ paraṁ smaret
yathā—stejně jako; suṣuptaḥ—spící; puruṣaḥ—osoba; viśvam—celý vesmír; paśyati—vnímá; ca—také; ātmani—v sobě; ātmānam—sebe; eka-deśa-stham—ležící na jednom místě; manyate—považuje; svapne—ve stavu snění; utthitaḥ—probuzení; evam—takto; jāgaraṇa-ādīni — stavy bdělosti atd.; jīva-sthānāni—různé podmínky existence živé bytosti; ca—také; ātmanaḥ—Nejvyšší Osobnosti Božství; māyā-mātrāṇi—projevy iluzorní energie; vijñāya—když zná; tat—jejich; draṣṭāram—stvořitele či pozorovatele všech těchto podmínek; param—Nejvyššího; smaret — je třeba vždy vzpomínat.
Když živá bytost tvrdě spí, sní a vidí v sobě mnoho jiných předmětů, jako například velké hory a řeky, nebo možná dokonce i celý vesmír, přestože jsou od ní daleko. Když se pak ze sna probudí, vidí, že je v lidské podobě a leží ve své posteli na jednom místě. Potom vidí sama sebe podle daných okolností jako příslušníka určité národnosti, rodiny a tak dále. Stavy hlubokého spánku, snění i bdění nejsou nic jiného než energie Nejvyšší Osobnosti Božství. Člověk má neustále vzpomínat na původního stvořitele těchto stavů, Nejvyššího Pána, který jimi není ovlivněn.
Žádný z těchto stavů živých bytostí — hluboký spánek, snění a bdění — není podstatný; jsou to pouze projevy různých fází podmíněného života. Někde daleko se může nacházet mnoho hor, řek, stromů, včel, tygrů a hadů, ale ve snu si člověk může představovat, že jsou vedle něho. A stejně jako má živá bytost v noci subtilní sny, po probuzení žije v hrubých snech o národu, společenství, společnosti, vlastnictví, mrakodrapech, bankovním kontu, postavení a cti. Měla by vědět, že její postavení je výsledkem jejího styku s hmotným světem. Nachází se v různých postaveních v různých formách života, které nejsou ničím jiným než výtvory iluzorní energie, jež jedná pod vedením Nejvyšší Osobnosti Božství. Nejvyšší Pán je tedy konečným konatelem a podmíněná živá bytost má na tohoto původního konatele, Śrī Kṛṣṇu, vzpomínat. Jakožto živé bytosti jsme unášeni vlnami prakṛti, přírody, která jedná pod vedením Pána (mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram). Bhaktivinoda Ṭhākura zpívá: (miche) māyāra vaśe, yāccha bhese', khāccha hābuḍubu, bhāi — “Proč jste unášeni vlnami iluzorní energie v různých fázích snění a bdění? To vše jsou výtvory māyi.” Naší jedinou povinností je vzpomínat na nejvyššího vládce této iluzorní energie — Kṛṣṇu. Abychom toho byli schopni, śāstra nám radí: harer nāma harer nāma harer nāmaiva kevalam — je třeba neustále zpívat svaté jméno Pána: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Nejvyšší Pán je realizován ve třech různých fázích — jako Brahman, Paramātmā a Bhagavān — ale konečnou realizací je Bhagavān. Ten, kdo realizuje Bhagavāna — Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇu — je nejdokonalejší mahātmā (vāsudevaḥ sarvam iti sa mahātmā sudurlabhaḥ). Živá bytost, která je obdařená lidskou podobou, má pochopit Nejvyšší Osobnost Božství, neboť pak pochopí i vše ostatní. Yasmin vijñāte sarvam evaṁ vijñātaṁ bhavati. Tento výrok Ved říká, že samotným porozuměním Kṛṣṇovi člověk pochopí Brahman, Paramātmu, prakṛti či iluzorní energii, duchovní energii a vše ostatní. Vše mu bude zjeveno. Prakṛti, hmotná příroda, jedná pod vedením Nejvyššího Pána a my, živé bytosti, jsme unášeni různými fázemi jejího působení. Abychom dosáhli seberealizace, musíme neustále vzpomínat na Kṛṣṇu. Jak uvádí Padma Purāṇa: smartavyaḥ satataṁ viṣṇuḥ — měli bychom vždy vzpomínat na Pána Viṣṇua. Vismartavyo na jātucit — nikdy bychom na Pána neměli zapomenout. To je dokonalost života.