SLOKA 59
smṛtvehāyāṁ parikleśaṁ
tataḥ phala-viparyayam
abhayaṁ cāpy anīhāyāṁ
saṅkalpād viramet kaviḥ
smṛtvā—vzpomínající; īhāyām—na poli plodonosných činností; parikleśam—mrhání energií a podmínky plné utrpení; tataḥ—z toho; phala-viparyayam—opak vytouženého výsledku; abhayam—nebojácnost; ca—také; api—vskutku; anīhāyām—bez touhy po plodech; saṅkalpāt — od hmotné touhy; viramet—má upustit; kaviḥ—ten, kdo je pokročilý v poznání.
Inteligentní člověk, který má na paměti velké strádání zakoušené na poli činností vykonávaných pro jejich plody a také to, jak jsou získané výsledky — ať už z hmotných činností nebo plodonosných činností doporučených ve védské literatuře — pravým opakem původních přání, má upustit od touhy po plodonosném jednání, neboť takovou snahou nelze dosáhnout konečného životního cíle. Pokud někdo naproti tomu jedná, aniž by toužil po plodech — zaměstnává se oddanou službou — může dosáhnout nejvyššího cíle života společně s vysvobozením ze strastiplných podmínek. Když toto člověk zváží, měl by se vzdát hmotných tužeb.