SLOKA 8
evaṁ yoni-gato jīvaḥ
sa nityo nirahaṅkṛtaḥ
yāvad yatropalabhyeta
tāvat svatvaṁ hi tasya tat
evam—takto; yoni-gataḥ—žijící v určitém životním druhu; jīvaḥ—živá bytost; saḥ—ona; nityaḥ—věčná; nirahaṅkṛtaḥ—bez ztotožňování se s tělem; yāvat—dokud; yatra—kde; upalabhyeta—může se nacházet; tāvat—do té doby; svatvam—pojetí vlastního já; hi—vskutku; tasya—její; tat—to.
I když se jedna živá bytost spojuje s druhou kvůli vztahu založeném na tělech, která jsou pomíjivá, živá bytost je věčná. Nikoliv ona, ale tělo je tím, co se rodí nebo podléhá zániku. Nikdo by si neměl myslet, že se živá bytost rodí či umírá. Ve skutečnosti nemá s takzvanými otci a matkami žádný vztah. Dokud v důsledku svých minulých plodonosných činností vystupuje jako syn určitého otce a matky, má spojení s tělem, které od nich pochází; považuje se proto mylně za jejich syna a její jednání je ovlivněno citovou náklonností. Tento vztah však se smrtí skončí. Nikdo by tedy neměl zbytečně podléhat radosti a žalu.
Když živá bytost žije v hmotném těle, mylně se za ně považuje, přestože jím ve skutečnosti není. Její vztah s tímto tělem a s takzvaným otcem a matkou je projevem falešného, iluzorního pojetí. Tato iluze trvá tak dlouho, dokud osoba nezíská informace o postavení živé bytosti.