Citraketu však neměl z Pārvatina prokletí vůbec žádný strach a promluvil následovně: “Každý člen lidské společnosti prožívá štěstí a neštěstí podle svých minulých činů a takto putuje hmotným světem. Nikdo tedy není za své štěstí a neštěstí zodpovědný. Živá bytost v hmotném světě podléhá vlivu hmotné přírody, ale přesto se považuje za konatele všeho. V tomto světě, který tvoří vnější energie Nejvyššího Pána, je někdy prokleta a jindy obdařena přízní, a tak si někdy užívá na vyšších planetárních soustavách a jindy trpí na nižších. Všechny tyto podmínky jsou však na stejné úrovni, protože se nacházejí v hmotném světě. Existence žádné z nich není faktická, protože jsou všechny dočasné. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je svrchovaným vládcem, neboť hmotný svět je stvořen, udržován a zničen pod Jeho dohledem, ale On přesto zůstává ke všem těmto proměnám hmotného světa probíhajícím v čase a prostoru neutrální. O tento hmotný svět se stará Jeho hmotná, vnější energie. Pán světu pomáhá tak, že vytváří podmínky pro živé bytosti, které v něm žijí.”