SLOKA 18
saṁsāra-cakra etasmiñ
jantur ajñāna-mohitaḥ
bhrāmyan sukhaṁ ca duḥkhaṁ ca
bhuṅkte sarvatra sarvadā
saṁsāra-cakre—v kole hmotné existence; etasmin—tato; jantuḥ—živá bytost; ajñāna-mohitaḥ—zmatená nevědomostí; bhrāmyan—putuje; sukham—štěstí; ca—a; duḥkham—neštěstí; ca—také; bhuṅkte—podstupuje; sarvatra—všude; sarvadā—vždy.
Živá bytost, která je zmatena nevědomostí, putuje lesem tohoto hmotného světa a vždy a všude si užívá štěstí a neštěstí, jež pocházejí z jejích minulých činů. (Má drahá matko, za tuto událost tedy nelze vinit ani tebe, ani mě.)
Bhagavad-gītā (3.27) potvrzuje:
prakṛteḥ kriyamāṇāni
guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ
ahaṅkāra-vimūḍhātmā
kartāham iti manyate
“Duše zmatená falešným egem se považuje za konatele činností, které jsou ve skutečnosti konány třemi kvalitami hmotné přírody.” Podmíněná duše je ve skutečnosti zcela pod kontrolou hmotné přírody. Když putuje z místa na místo — vždy a všude — podléhá výsledkům svých minulých činů. To zařizují přírodní zákony. Živá bytost si však pošetile myslí, že konatelem je ona sama, i když tomu tak ve skutečnosti není. Aby se vysvobodila z karma-cakry, kola výsledků své karmy, musí přijmout proces bhakti-mārgy — oddané služby neboli vědomí Kṛṣṇy. To je jediná pomoc. Sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja.