SLOKA 19
naivātmā na paraś cāpi
kartā syāt sukha-duḥkhayoḥ
kartāraṁ manyate ’trājña
ātmānaṁ param eva ca
na—ne; eva—vskutku; ātmā—duše; na—ani; paraḥ—někdo jiný (přítel či nepřítel); ca—také; api—vskutku; kartā—konatel; syāt—může být; sukha-duḥkhayoḥ—štěstí a neštěstí; kartāram—konatele; manyate — považuje za; atra—v této souvislosti; ajñaḥ—ten, kdo si není vědom skutečnosti; ātmānam—sebe; param—někoho jiného; eva—vskutku; ca—také.
Ani sama živá bytost, ani druzí (přátelé a nepřátelé) nejsou v tomto světě příčinou hmotného štěstí a neštěstí. Z naprosté nevědomosti však živá bytost považuje za příčinu právě sebe a ostatní.
Velice důležité je zde slovo ajña. Všechny živé bytosti v hmotném světě jsou různou měrou ajña, nevědomé. Tato nevědomost je dále velice výrazná v kvalitě nevědomosti, která je projevem hmotné přírody. Člověk se proto musí svým charakterem a chováním vypracovat na úroveň dobra a pak postupně dospět na transcendentální úroveň, do stádia adhokṣaja, kde realizuje své postavení i postavení ostatních. Vše se děje pod vedením Nejvyšší Osobnosti Božství. Proces udílení výsledků jednání je označován slovem niyatam, “věčně činný”.