SLOKA 29
dehināṁ deha-saṁyogād
dvandvānīśvara-līlayā
sukhaṁ duḥkhaṁ mṛtir janma
śāpo ’nugraha eva ca
dehinām—všech těch, kdo přijali hmotná těla; deha-saṁyogāt—kvůli styku s hmotným tělem; dvandvāni—duality; īśvara-līlayā—svrchovanou vůlí Pána; sukham—štěstí; duḥkham—neštěstí; mṛtiḥ—smrt; janma — zrození; śāpaḥ—prokletí; anugrahaḥ—projev přízně; eva—jistě; ca—a.
Živé bytosti jsou kvůli působení vnější energie Nejvyššího Pána podmíněné, když jsou ve styku s hmotnými těly. Duality v podobě štěstí a neštěstí, zrození a smrti, prokletí a projevů přízně jsou přirozené vedlejší produkty tohoto styku v hmotném světě.
V Bhagavad-gītě čteme: mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram — chod hmotného světa je pod dohledem bohyně Durgy, hmotné energie Pána, ale ta jedná pod vedením Nejvyšší Osobnosti Božství. To rovněž potvrzuje Brahma-saṁhitā (5.44):
sṛṣṭi-sthiti-pralaya-sādhana-śaktir ekā
chāyeva yasya bhuvanāni bibharti durgā
Durgā — bohyně Pārvatī, manželka Pána Śivy — je nesmírně mocná. Svým samotným přáním může stvořit, udržovat a zničit jakékoliv množství vesmírů, ale jedná pod vedením Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy, nikoliv nezávisle. Kṛṣṇa je nestranný, ale jelikož toto je hmotný svět duality, vůlí Nejvyššího jsou vytvořeny relativní pojmy jako štěstí a neštěstí nebo prokletí a projevy přízně. Osoby, které nejsou nārāyaṇa-para, čistými oddanými, tento duální charakter hmotného světa nevyhnutelně znepokojuje, zatímco oddané, kteří jsou připoutaní ke službě Pánu, neznepokojuje ani v nejmenším. Například Haridāse Ṭhākura zbili holí na dvaceti dvou tržištích, ale jeho to vůbec nevyvedlo z klidu; místo toho bití s úsměvem toleroval. Oddaní nejsou ani trochu znepokojeni, bez ohledu na znepokojující hmotné duality. Jelikož upínají mysl na lotosové nohy Pána a soustřeďují se na Pánovo svaté jméno, necítí takzvané bolesti a radosti, způsobené dualitami tohoto světa.