SLOKA 30
aviveka-kṛtaḥ puṁso
hy artha-bheda ivātmani
guṇa-doṣa-vikalpaś ca
bhid eva srajivat kṛtaḥ
aviveka-kṛtaḥ—činěné v nevědomosti, bez zralého uvážení; puṁsaḥ — živé bytosti; hi—vskutku; artha-bhedaḥ—rozlišování hodnot; iva—jako; ātmani—v sobě; guṇa-doṣa—kvality a chyby; vikalpaḥ—představa; ca — a; bhit—rozdíl; eva—jistě; sraji—v girlandě; vat—jako; kṛtaḥ—učiněné.
Stejně jako člověk mylně považuje girlandu z květin za hada nebo prožívá štěstí a neštěstí ve snu, tak v hmotném světě kvůli nedostatku důkladného uvážení rozlišujeme mezi štěstím a neštěstím a považujeme jedno za dobré a druhé za špatné.
Štěstí i neštěstí hmotného světa duality jsou mylné představy. V Caitanya-caritāmṛtě (Antya 4.176) je řečeno:
”dvaite" bhadrābhadra-jñāna, saba—”manodharma"
”ei bhāla, ei manda",—ei saba ”bhrama"
Rozdíly mezi štěstím a neštěstím v hmotném světě duality jsou pouze mentální výmysly, neboť takzvané štěstí a neštěstí jsou ve skutečnosti jedno a totéž. Jsou jako štěstí a neštěstí ve snech. Spící člověk si sněním vytváří štěstí a neštěstí, jež však ve skutečnosti neexistují.
Dalším příkladem v tomto verši je, že girlanda z květů je velice pěkná, ale omylem, z nedostatku zralého poznání, ji může někdo považovat za hada. S tím se pojí výrok Prabodhānandy Sarasvatīho: viśvaṁ pūrṇa-sukhāyate. Každého v hmotném světě sužují strastiplné podmínky, ale Śrīla Prabodhānanda Sarasvatī říká, že tento svět je plný štěstí. Jak je to možné? Odpovídá: yat-kāruṇya-kaṭākṣa-vaibhavavatāṁ taṁ gauram eva stumaḥ. Oddaný pokládá neštěstí tohoto hmotného světa za štěstí jedině díky bezpříčinné milosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Śrī Caitanya Mahāprabhu Svým osobním chováním ukázal, že není nikdy nešťastný, ale naopak vždy šťastný, když zpívá Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. Každý by měl kráčet ve stopách Śrī Caitanyi Mahāprabhua a neustále zpívat mahā-mantru: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Pak nebude nikdy zakoušet neštěstí světa duality. Zpívá-li člověk svaté jméno Pána, je šťastný v jakýchkoliv podmínkách.
Ve snech si někdy užíváme sladké rýže a jindy trpíme kvůli smrti jednoho z milovaných členů naší rodiny. Jelikož tatáž mysl a tělo existují v tomtéž hmotném světě duality také když jsme vzhůru, není takzvané štěstí a neštěstí tohoto světa o nic lepší než falešné, povrchní štěstí snů. Mysl je zprostředkujícím médiem za snění i bdění a vše, co vytvoří v rámci přijímání a odmítání (saṅkalpa a vikalpa), se nazývá manodharma, mentální výmysl.