SLOKA 30
vilokyaikānta-bhūtāni
bhūtāny ādau prajāpatiḥ
striyaṁ cakre sva-dehārdhaṁ
yayā puṁsāṁ matir hṛtā
vilokya—když viděl; ekānta-bhūtāni—odpoutané; bhūtāni—živé bytosti; ādau—na počátku; prajāpatiḥ—Pán Brahmā; striyam—ženu; cakre—stvořil; sva-deha—jeho těla; ardham—polovina; yayā—kým; puṁsām—mužů; matiḥ—mysl; hṛtā—unesená.
Na počátku stvoření viděl Pán Brahmā, otec všeho živého ve vesmíru, že všechny živé bytosti jsou odpoutané. Aby zvětšil počet obyvatelstva, stvořil tehdy z lepší poloviny mužova těla ženu, neboť chování žen unáší mysl mužů.
Celý vesmír je v chodu pod vlivem sexuální připoutanosti, kterou stvořil Pán Brahmā, aby zvýšil počet jeho obyvatelstva, a to nejen v lidské společnosti, ale i v jiných druzích. Jak prohlásil Ṛṣabhadeva v pátém zpěvu: puṁsaḥ striyā mithunī-bhāvam etam — celý svět se točí pod vlivem pohlavní přitažlivosti a touhy mezi mužem a ženou. Když se muž a žena spojí, pevný uzel této přitažlivosti se čím dál více utahuje, a tak se muž zaplétá do materialistického způsobu života. To je iluze hmotného světa. Tato iluze působila i na Kaśyapu Muniho, přestože byl velice učený a pokročilý co se týče duchovního poznání. V Manu-saṁhitě (2.215) a Śrīmad-Bhāgavatamu (9.19.17) je uvedeno:
mātrā svasrā duhitrā vā
nāviviktāsano bhavet
balavān indriya-grāmo
vidvāṁsam api karṣati
“Muž se nemá stýkat se ženou na osamoceném místě, ani kdyby to byla jeho matka, sestra nebo dcera, protože smysly jsou tak silné, že zavedou na scestí i člověka s rozvinutým poznáním.” Když je muž se ženou v ústraní, jeho pohlavní touhy nepochybně vzrostou. Slova ekānta-bhūtāni zde proto vyjadřují, že muž se má v zájmu toho, aby nepodlehl pohlavním touhám, co nejvíce vyhýbat společnosti žen. Sexuální touha je tak mocná, že jestliže muž setrvává v ústraní s jakoukoliv ženou — dokonce i se svou matkou, sestrou nebo dcerou — tato touha ho zcela prostoupí.