V této kapitole popisují poslové z Vaikuṇṭhy Yamadūtům slávu zpívání svatého jména Pána. Viṣṇudūtové prohlásili: “Bezbožné činy se nyní odehrávají i ve shromáždění oddaných, neboť v Yamarājově sněmu má být potrestán člověk, který si to nezaslouží. Obyčejní lidé jsou bezmocní a ohledně svého bezpečí se musí spoléhat na vládu, ale na koho se obrátí, když toho vláda zneužije a začne jim ubližovat? Je nám jasné, že Ajāmila nemá být potrestán, přestože ho chcete odvést k Yamarājovi.”