S těmito slovy Viṣṇudūtové vyprostili Ajāmila z provazů Yamadūtů a poté se vrátili do svého sídla. Brāhmaṇa Ajāmila jim však ještě vzdal uctivé poklony. Pochopil, jaké měl štěstí, že na konci života volal svaté jméno Nārāyaṇa, a plně si uvědomil, jaký to mělo význam. Když dokonale porozuměl rozhovoru mezi Yamadūty a Viṣṇudūty, stal se čistým oddaným Nejvyšší Osobnosti Božství. Hořce bědoval, jak byl hříšný, a opakovaně se odsuzoval.