SLOKA 12
naikāntikaṁ tad dhi kṛte ’pi niṣkṛte
manaḥ punar dhāvati ced asat-pathe
tat karma-nirhāram abhīpsatāṁ harer
guṇānuvādaḥ khalu sattva-bhāvanaḥ
na—ne; aikāntikam—úplně očištěné; tat—srdce; hi—protože; kṛte — velice pečlivě vykonané; api—ačkoliv; niṣkṛte—odčinění; manaḥ—mysl; punaḥ—znovu; dhāvati—utíká; cet—jestliže; asat-pathe—po cestě hmotných činností; tat—proto; karma-nirhāram—ukončení reakcí za plodonosné hmotné činnosti; abhīpsatām—pro ty, kdo si skutečně přejí; hareḥ—Nejvyšší Osobnosti Božství; guṇa-anuvādaḥ—neustálé opěvování slávy; khalu—vskutku; sattva-bhāvanaḥ—skutečně očišťující existenci živé bytosti.
Obřady pro odčinění, které doporučují náboženská písma, nestačí k úplnému očištění srdce, protože mysl poté znovu utíká k hmotným činnostem. Tomu, kdo se chce osvobodit od reakcí za plodonosné jednání, je proto jako nejdokonalejší způsob odčinění doporučeno zpívat Hare Kṛṣṇa mantru neboli opěvovat jméno, slávu a zábavy Pána. Tak budou ze srdce odstraněny i poslední nečistoty.
To, co je řečeno v tomto verši, bylo potvrzeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu již dříve (1.2.17):
śṛṇvatāṁ sva-kathāḥ kṛṣṇaḥ
puṇya-śravaṇa-kīrtanaḥ
hṛdy antaḥ-stho hy abhadrāṇi
vidhunoti suhṛt satām
“Nejvyšší Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇa, Jenž dlí jako Paramātmā (Nadduše) v srdci každého a je dobrodincem oddaných, kteří jsou věrní pravdě, zprošťuje srdce oddaného dychtícího po poslechu Jeho poselství touhy po hmotném požitku. Jsou-li poselství Pána správně vyslyšena a přednesena, jsou sama o sobě příznivá.” Jakmile Nejvyšší Pán ví, že někdo oslavuje Jeho jméno, slávu a vlastnosti, Osobně pomáhá odstranit nečistoty ze srdce takové osoby. To je Jeho zvláštní milost. Samotným oslavováním se tedy člověk nejen očistí, ale rovněž dosáhne výsledků zbožných činností (puṇya-śravaṇa-kīrtana). Puṇya-śravaṇa-kīrtana se vztahuje na proces oddané služby. I když významu Pánova jména, zábav či vlastností nerozumíme, očistíme se pouhým nasloucháním o nich nebo jejich opěvováním. Toto očištění se nazývá sattva-bhāvana.
Hlavním cílem lidské bytosti má být očištění své existence a dosažení osvobození. Dokud má živá bytost hmotné tělo, je nečistá. V tomto nečistém, hmotném stavu si nikdo nemůže užívat skutečně blaženého života, i když ho všichni hledají. Śrīmad-Bhāgavatam (5.5.1) proto říká: tapo divyaṁ putrakā yena sattvaṁ śuddhyet — člověk musí podstoupit tapasyu, askezi, aby očistil svou existenci a mohl dospět na duchovní úroveň. Tapasya v podobě zpívání a velebení jména, slávy a vlastností Pána je velice snadným způsobem očištění, prostřednictvím něhož může být každý šťastný. Každý, kdo si přeje úplně očistit své srdce, tedy musí přijmout tento proces. Jiné procesy, jako je karma, jñāna a yoga, srdce dokonale neočistí.