SLOKA 13
athainaṁ māpanayata
kṛtāśeṣāgha-niṣkṛtam
yad asau bhagavan-nāma
mriyamāṇaḥ samagrahīt
atha—proto; enam—jeho (Ajāmila); mā—ne; apanayata—snažte se vzít; kṛta—již vykonané; aśeṣa—neomezené; agha-niṣkṛtam—odčinění za jeho hříšné činy; yat—protože; asau—on; bhagavat-nāma—svaté jméno Nejvyšší Osobnosti Božství; mriyamāṇaḥ—když umíral; samagrahīt — pronášel dokonalým způsobem.
V okamžiku smrti tento Ajāmila bezmocně a velmi hlasitě volal svaté jméno Pána, Nārāyaṇa. To samotné ho osvobodilo od všech reakcí za jeho hříšný život. Proto se ho, ó služebníci Yamarāje, nesnažte odvést ke svému pánovi, aby na něho uvalil pekelný trest.
Viṣṇudūtové jakožto vyšší autority dali rozkaz Yamadūtům, kteří nevěděli, že Ajāmila již nepodléhá pekelnému utrpení za své minulé hříchy. I když svatým jménem Nārāyaṇa volal na svého syna, svaté jméno je tak transcendentálně mocné, že byl jeho voláním v okamžiku smrti (ante nārāyaṇa-smṛtiḥ) automaticky osvobozen. Kṛṣṇa potvrzuje v Bhagavad-gītě (7.28):
yeṣāṁ tv anta-gataṁ pāpaṁ
janānāṁ puṇya-karmaṇām
te dvandva-moha-nirmuktā
bhajante māṁ dṛḍha-vratāḥ
“Ti, kdo jednali zbožně v tomto i dřívějších životech, jejichž hříšné činy jsou zcela vymazány a kdo jsou osvobozeni od duality iluze, Mi s odhodláním slouží.” Člověk nemůže dospět na úroveň oddané služby, dokud není zbaven všech hříšných reakcí. Na jiném místě v Bhagavad-gītě (8.5) je řečeno:
anta-kāle ca mām eva
smaran muktvā kalevaram
yaḥ prayāti sa mad-bhāvaṁ
yāti nāsty atra saṁśayaḥ
Když někdo vzpomíná na Kṛṣṇu, Nārāyaṇa, v okamžiku smrti, je bezpochyby způsobilý vrátit se okamžitě domů, zpátky k Bohu.