SLOKA 23
taṁ vivakṣum abhipretya
mahāpuruṣa-kiṅkarāḥ
sahasā paśyatas tasya
tatrāntardadhire ’nagha
tam—jeho (Ajāmila); vivakṣum—s touhou promluvit; abhipretya — chápali; mahāpuruṣa-kiṅkarāḥ—služebníci Pána Viṣṇua; sahasā—náhle; paśyataḥ tasya—před jeho očima; tatra—tam; antardadhire—zmizeli; anagha—ó Mahārāji Parīkṣite, který jsi prostý hříchu.
Ó Mahārāji Parīkṣite, který jsi prostý hříchu, služebníci Nejvyšší Osobnosti Božství, Viṣṇudūtové, viděli, že jim Ajāmila chce něco říci, a proto náhle zmizeli.
Śāstry říkají:
pāpiṣṭhā ye durācārā
deva-brāhmaṇa-nindakāḥ
apathya-bhojanās teṣām
akāle maraṇaṁ dhruvam
“Ti, kdo jsou pāpiṣṭha, velice hříšní, a durācāra, špatného chování nebo nečistých zvyků, kdo se staví proti existenci Boha, nemají v úctě vaiṣṇavy a brāhmaṇy a jedí, cokoliv se jim zlíbí, mají zaručenu předčasnou smrt.” Je řečeno, že v Kali-yuze je maximální délka života sto let, ale s tím, jak jsou lidé čím dál pokleslejší, se jejich životy zkracují (prāyeṇālpāyuṣaḥ). Jelikož byl nyní Ajāmila oproštěn od všech hříšných reakcí, život se mu prodloužil, přestože měl bezodkladně zemřít. Když Viṣṇudūtové viděli, že jim chce něco říci, okamžitě zmizeli, aby mu dali příležitost oslavovat Nejvyššího Pána. Nyní byl k oslavování Pána připraven, protože všechny jeho hříšné reakce byly zničeny. Člověk nemůže Pána oslavovat, dokud se zcela neoprostí od všech hříšných činností. To potvrzuje Samotný Kṛṣṇa v Bhagavad-gītě (7.28):
yeṣāṁ tv anta-gataṁ pāpaṁ
janānāṁ puṇya-karmaṇām
te dvandva-moha-nirmuktā
bhajante māṁ dṛḍha-vratāḥ
“Ti, kdo jednali zbožně v tomto i dřívějších životech, jejichž hříšné činy jsou zcela vymazány a kdo jsou osvobozeni od duality iluze, Mi s odhodláním slouží.” Viṣṇudūtové připomněli Ajāmilovi oddanou službu, aby se mohl ihned stát způsobilým k návratu domů, zpátky k Bohu. Aby zvýšili jeho dychtivost oslavovat Pána, zmizeli, a dali mu tak pocítit odloučení v jejich nepřítomnosti. V náladě odloučení je oslavování Pána velice intenzivní.