Yamarāja pokračoval: “Esence sanātana-dharmy, věčného náboženství, je nesmírně důvěrná. Tento důvěrný náboženský systém nemůže dát lidské společnosti nikdo jiný než Pán Samotný. Jeho milostí chápou transcendentální systém náboženství Jeho čistí oddaní, zvláště dvanáct mahājanů — Pán Brahmā, Nārada Muni, Pán Śiva, Kumārové, Kapila, Manu, Prahlāda, Janaka, Bhīṣma, Bali, Śukadeva Gosvāmī a já. Jiní učenci v čele s Jaiminim jsou téměř vždy pokryti iluzorní energií, a proto jsou víceméně přitahováni květnatým jazykem tří Ved — Ṛg, Yajur a Sāma — zvaných trayī. Lidé uchvácení květnatými slovy těchto tří Ved se nestávají čistými oddanými — místo toho se zajímají o védské obřady. Nemohou pochopit slávu zpívání svatého jména Pána. Inteligentní lidé však začínají oddaně sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství. Když zpívají svaté jméno Pána bez přestupků, již nepodléhají mé pravomoci. Pokud se nahodile dopustí nějakého hříšného činu, svaté jméno Pána je ochrání, neboť ono je středem jejich zájmu. Čtyři zbraně Pána — zvláště kyj a Sudarśana cakra — oddané vždy chrání. Ten, kdo bez postranních záměrů zpívá, poslouchá nebo vzpomíná na svaté jméno Pána, kdo se k Pánu modlí nebo se Mu klaní, dosáhne dokonalosti, zatímco i učenec, jenž nevykonává oddanou službu, může být povolán do pekla.”