Když Mahārāja Parīkṣit naléhavě žádal Śukadeva Gosvāmīho, aby mu popsal další podrobnosti o stvoření živých bytostí v tomto vesmíru, Śukadeva Gosvāmī mu sdělil, že poté, co Pracetové (deset synů Prācīnabarhiho) vstoupili do moře, aby se podrobili askezi, byla planeta Země kvůli nepřítomnosti krále zanedbaná. Přirozeně začalo růst mnoho plevele a nadbytečných stromů a nepěstovalo se žádné obilí; vše bylo jako jeden velký les. Když Pracetové vyšli z moře a viděli, že celý svět je plný stromů, velice se na stromy rozhněvali a rozhodli se napravit situaci tím, že je všechny zničí — vytvořili vítr a oheň, aby je spálili na popel. Soma, král Měsíce a veškerého rostlinstva, jim však toto ničení zakázal, protože stromy dávají plody a květy všem živým bytostem. Aby Pracety uspokojil, dal jim krásnou dívku, která se narodila z lůna Apsary Pramloci. Prostřednictvím semena všech Pracetů se později této dívce narodil syn Dakṣa.