SLOKA 12
tokānāṁ pitarau bandhū
dṛśaḥ pakṣma striyāḥ patiḥ
patiḥ prajānāṁ bhikṣūṇāṁ
gṛhy ajñānāṁ budhaḥ suhṛt
tokānām—dětí; pitarau—dva rodiče; bandhū—přátelé; dṛśaḥ—oka; pakṣma—oční víčko; striyāḥ—ženy; patiḥ—manžel; patiḥ—ochránce; prajānām—poddaných; bhikṣūṇām—žebráků; gṛhī—hospodář; ajñānām—nevědomých; budhaḥ—učený; su-hṛt—přítel.
Tak jako jsou otec a matka přáteli a opatrovateli svých dětí, jako je oční víčko ochráncem oka, jako je manžel opatrovatelem a ochráncem své ženy a hospodář tímtéž pro žebráky a jako je učený člověk přítelem pro nevědomého, tak je král ochráncem a dárcem života pro všechny své poddané. Stromy jsou rovněž jeho poddanými, a proto jim má poskytovat ochranu.
Svrchovanou vůlí Osobnosti Božství existují pro bezmocné živé bytosti různí ochránci a opatrovatelé. Stromy jsou rovněž považovány za poddané krále (prajā), a proto je povinností vládce chránit dokonce i je, ani nemluvě o ostatních tvorech. Král je vázán povinností chránit živé bytosti ve svém království. I když jsou tedy za ochranu a zaopatřování dětí přímo zodpovědní rodiče, povinností krále je dohlížet, aby všichni rodiče svou povinnost náležitě plnili. Král také zodpovídá za dozor nad ostatními ochránci uvedenými v tomto verši. Rovněž lze podotknout, že žebráky, o něž se mají starat hospodáři, nejsou žebráci z povolání, ale sannyāsīni a brāhmaṇové, jimž mají hospodáři dodávat potravu a ošacení.