SLOKA 29
yad yan niruktaṁ vacasā nirūpitaṁ
dhiyākṣabhir vā manasota yasya
mā bhūt svarūpaṁ guṇa-rūpaṁ hi tat tat
sa vai guṇāpāya-visarga-lakṣaṇaḥ
yat yat—cokoliv; niruktam—vyjádřené; vacasā—slovy; nirūpitam — zjištěné; dhiyā—pomocí takzvané meditace či inteligence; akṣabhiḥ — smysly; vā—nebo; manasā—myslí; uta—jistě; yasya—Jehož; mā bhūt—nemusí být; sva-rūpam—skutečná podoba Pána; guṇa-rūpam—sestávající ze tří kvalit; hi—vskutku; tat tat—to; saḥ—ten Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; vai—vskutku; guṇa-apāya—příčina zničení všeho, co je vytvořeno z kvalit hmotné přírody; visarga—a stvoření; lakṣaṇaḥ—jevící se jako.
Cokoliv je vyjádřené hmotnými vibracemi, zjištěné hmotnou inteligencí, poznané hmotnými smysly nebo smyšlené v hmotné mysli, je pouze výplodem kvalit hmotné přírody, a z toho důvodu to nemá nic společného se skutečnou povahou Nejvyšší Osobnosti Božství. Nejvyšší Pán je nad stvořením tohoto hmotného světa, neboť je původcem hmotných kvalit a stvoření. Jako příčina všech příčin existuje před stvořením i po něm. Jemu chci složit uctivé poklony.
Ten, kdo vymýšlí jména, podoby, vlastnosti či příslušenství náležící Nejvyšší Osobnosti Božství, nemůže Pánovi porozumět, neboť Nejvyšší Pán je nad stvořením. Je stvořitelem všeho a to znamená, že existoval, když ještě stvoření neexistovalo. Jeho jméno, podoba a vlastnosti tedy nejsou hmotné výtvory; jsou vždy transcendentální. Pomocí svých hmotných výmyslů, vibrací a představ proto Nejvyššího Pána nemůžeme odhalit. To vysvětluje verš ataḥ śrī-kṛṣṇa-nāmādi na bhaved grāhyam indriyaiḥ.
Prācetasa, Dakṣa, se zde modlí k Transcendenci; nikoliv k nějaké osobě v hmotném stvoření. Jedině hlupáci a darebáci považují Boha za hmotný výtvor. To Pán Sám potvrzuje v Bhagavad-gītě (9.11):
avajānanti māṁ mūḍhā
mānuṣīṁ tanum āśritam
paraṁ bhāvam ajānanto
mama bhūta-maheśvaram
“Hlupáci se Mi vysmívají, když sestoupím v lidské podobě, neboť neznají Mou transcendentální povahu Nejvyššího Pána všeho, co existuje.” Proto je nutné přijmout poznání od toho, komu se Pán zjevil; vytvářet imaginární jméno či podobu Pána nemá cenu. Śrīpāda Śaṅkarācārya byl impersonalista, ale přesto prohlásil: nārāyaṇaḥ paro 'vyaktāt — Nārāyaṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, není osobou hmotného světa. Nārāyaṇovi nemůžeme připisovat hmotná označení, jak se o to snaží hlupáci, kteří mluví o daridra-nārāyaṇovi (chudém Nārāyaṇovi). Nārāyaṇa je vždy transcendentální, mimo toto hmotné stvoření. Jak by se mohl stát daridra-nārāyaṇem? S chudobou se setkáváme v tomto hmotném světě, ale v duchovním světě nic takového neexistuje. Představa daridra-nārāyaṇa je tedy pouhý výmysl.
Dakṣa důsledně upozorňuje, že hmotná označení nemohou být jmény uctívaného Pána: yad yan niruktaṁ vacasā nirūpitam. Slovo nirukta se vztahuje na védský slovník. Nejvyšší Osobnost Božství nelze pochopit pouhým vybíráním výrazů ze slovníku. Když se Dakṣa modlí k Pánu, nechce uctívat hmotná jména a podoby, ale raději Pána, který existoval před stvořením hmotných slovníků a jmen. Jak potvrzují Vedy: yato vāco nivartante / aprāpya manasā saha — jméno, podobu, vlastnosti a příslušenství Pána nelze zjistit pomocí nějakého hmotného slovníku. Kdo však dosáhne transcendentální úrovně porozumění Nejvyšší Osobnosti Božství, pozná vše; hmotné i duchovní. To potvrzuje další védská mantra: tam eva viditvāti mṛtyum eti. Pokud člověk milostí Pána nějakým způsobem porozumí Pánovu transcendentálnímu postavení, stává se věčným. To Pán Sám ještě potvrzuje v Bhagavad-gītě (4.9):
janma karma ca me divyam
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so 'rjuna
“Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činností, se po opuštění těla nezrodí znovu v tomto hmotném světě, ale dosáhne Mého věčného sídla, ó Arjuno.” Pouhým porozuměním Nejvyššímu Pánu překoná živá bytost zrození, smrt, stáří a nemoc. Śrīla Śukadeva Gosvāmī proto Mahārājovi Parīkṣitovi ve Śrīmad-Bhāgavatamu (2.1.5) oznámil:
tasmād bhārata sarvātmā
bhagavān īśvaro hariḥ
śrotavyaḥ kīrtitavyaś ca
smartavyaś cecchatābhayam
“Ó potomku krále Bharaty, ten, kdo se touží osvobodit od veškerého utrpení, musí naslouchat o Nejvyšším Pánu, oslavovat Ho a vzpomínat na Něj, Osobnost Božství, který je Nadduší, vládcem a tím, kdo zachraňuje ze všeho neštěstí.”