SLOKA 31

Již od nepaměti, od stvoření vesmírného projevu, vytvářejí podmíněné duše různé školy filozofické spekulace. To ovšem neplatí o oddaných. Neoddaní mají různé představy o stvoření, udržování a zničení, a proto se nazývají vādīni a prativādīni — zastánci teorií a jejich odpůrci. Z výroku Mahābhāraty plyne, že existuje mnoho těch, kdo jsou muni neboli spekulanti:

Všichni spekulanti musí oponovat jiným spekulantům — proč by jinak existovalo tolik navzájem si odporujících škol zabývajících se zjištěním nejvyšší příčiny?

Filozofie znamená najít nejvyšší příčinu. Vedānta-sūtra říká velice rozumně: athāto brahma-jijñāsā — lidský život je určen k pochopení konečné příčiny. Oddaní přijímají za konečnou příčinu Kṛṣṇu, protože tento závěr podporuje veškerá védská literatura a rovněž Kṛṣṇa Samotný, který říká: ahaṁ sarvasya prabhavaḥ — “Jsem zdrojem všeho.” Oddaní nemají s pochopením konečné příčiny všeho žádné potíže, ale neoddaní musí čelit mnoha protivníkům, protože každý, kdo chce být významným filozofem, vymýšlí svou vlastní cestu. V Indii existuje mnoho filozofických škol, jako například dvaita-vādīni, advaita-vādīni, vaiśeṣikové, mīmāṁsakové, māyāvādīni a svabhāva-vādīni, a každá z nich oponuje ostatním. Také v západních zemích je mnoho filozofů s různými názory na stvoření, život, udržování a zničení. Je tedy nepochybné, že na celém světě existuje bezpočet filozofů, kteří si všichni navzájem protiřečí.

Nyní je možné položit otázku, proč existuje tolik filozofů, když konečný cíl filozofie je jeden. Konečná příčina je nepochybně jedna — Nejvyšší Brahman. Arjuna řekl Kṛṣṇovi v Bhagavad-gītě (10.12):

“Jsi Nejvyšší Osobnost Božství, konečné sídlo, nejčistší, Absolutní Pravda. Jsi věčná, transcendentální, původní osoba, nezrozená a největší.” Neoddaní spekulanti ovšem konečnou příčinu (sarva-kāraṇa-kāraṇam) neuznávají. Jelikož jsou nevědomí a zmatení v otázce duše a jejích činností — i když někteří z nich mají o duši mlhavou představu — objevuje se mezi nimi mnoho sporů a nikdy nemohou dojít k žádnému závěru. Všichni tito filozofičtí spekulanti závidí Nejvyšší Osobnosti Božství a Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (16.19 — 20):

“Tyto závistivé lotry, nejnižší z lidí, vrhám do oceánu hmotné existence, do různých démonských životních druhů. V nich se opakovaně rodí a nikdy ke Mně nemohou dospět. Postupně klesají do toho nejodpornějšího stavu existence.” Kvůli své závisti vůči Nejvyšší Osobnosti Božství se neoddaní život za životem rodí v démonských rodinách. Dopouštějí se velikých přestupků, a Pán proto způsobuje, že jsou neustále zmateni. Kurvanti caiṣāṁ muhur ātma-moham — Pán, Nejvyšší Osobnost Božství, je záměrně udržuje v temnotě (ātma-moham).

Parāśara, velká autorita a otec Vyāsadeva, popisuje Nejvyšší Osobnost Božství takto:

Démonští spekulanti nemohou pochopit transcendentální vlastnosti, podobu, zábavy, sílu, poznání a bohatství Nejvyšší Osobnosti Božství, jež jsou prosté hmotného znečištění (vinā heyair guṇādibhiḥ). Tito spekulanti chovají vůči existenci Pána závist. Jagad āhur anīśvaram — jejich závěr je, že celý vesmírný projev nemá žádného vládce a funguje sám od sebe. Život za životem jsou takto udržováni v trvalé temnotě a nemohou pochopit skutečnou příčinu všech příčin. To je důvod, proč existuje tolik škol filozofické spekulace.