SLOKA 41
na kiñcanodīrayitum
aśakat tīvrayā mudā
āpūrita-manodvārair
hradinya iva nirjharaiḥ
na—ne; kiñcana—cokoliv; udīrayitum—říci; aśakat—byl schopen; tīvrayā—obrovským; mudā—štěstím; āpūrita—naplněný; manaḥ-dvāraiḥ—smysly; hradinyaḥ—řeky; iva—jako; nirjharaiḥ—přívaly z hor.
Tak jako se řeky naplní vodou stékající z hor, všechny Dakṣovy smysly byly plny radosti. Kvůli svému neobyčejnému štěstí nebyl schopen nic říci a zůstal ležet natažený na zemi.
Jakmile člověk skutečně realizuje či vidí Nejvyšší Osobnost Božství, naplní ho naprosté štěstí. Když například Dhruva Mahārāja před sebou uviděl Pána, řekl: svāmin kṛtārtho 'smi varaṁ na yāce — “Můj milý Pane, nemám nic, oč bych Tě chtěl žádat. Jsem nyní zcela spokojen.” A když před sebou spatřil Nejvyššího Pána Prajāpati Dakṣa, padl na zem a nebyl schopen nic říci ani Ho o cokoliv požádat.