Prajāpati Dakṣa byl ze ztráty svých synů velice zarmoucený. Zplodil v lůně své manželky Pāñcajanī dalších tisíc synů a nařídil jim mít mnoho potomků. Tito synové, kteří se jmenovali Savalāśvové, rovněž uctívali Pána Viṣṇua, aby mohli plodit děti, ale Nārada Muni je přesvědčil, aby od tohoto plánu upustili a stali se žebravými mnichy. Když se Prajāpati Dakṣa při svých pokusech zvýšit počet obyvatel setkal dvakrát s nezdarem, velice se na Nāradu Muniho rozhněval a proklel ho slovy, že se v budoucnosti nebude moci nikde usadit. Nārada Muni, který je plně kvalifikovaný, s neochvějnou tolerancí Dakṣovu kletbu přijal.