SLOKA 17
pañca-viṁśati-tattvānāṁ
puruṣo ’dbhuta-darpaṇaḥ
adhyātmam abudhasyeha
kim asat-karmabhir bhavet
pañca-viṁśati—dvacet pět; tattvānām—prvků; puruṣaḥ—Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; adbhuta-darpaṇaḥ—úžasný tvůrce projevů; adhyātmam—Jenž dohlíží na všechny příčiny a následky; abudhasya—toho, kdo neví; iha—v tomto světě; kim asat-karmabhiḥ bhavet—jaký prospěch může přinést vykonávání dočasných plodonosných činností.
(Nārada Muni mluvil o domu z dvaceti pěti prvků. Haryaśvové pochopili tento jinotaj.) Nejvyšší Pán je zdrojem dvaceti pěti prvků a jakožto Nejvyšší Bytost, vládce příčiny a následku, způsobuje jejich projevení. Pokud se někdo věnuje dočasným plodonosným činnostem, aniž by znal tuto Nejvyšší Osobu, jaký prospěch z toho získá?
Filozofové a vědci vedou odborný výzkum ve snaze zjistit původní příčinu, ale měli by to dělat skutečně vědecky, nikoliv náladově nebo prostřednictvím fantastických teorií. Vědu o původní příčině objasňují různá védská písma. Athāto brahma-jijñāsā / janmādy asya yataḥ. Vedānta-sūtra udává, že člověk se má dotazovat na Nejvyšší Duši. Takové dotazy na Nejvyššího se nazývají brahma-jijñāsā. Vysvětlení Absolutní Pravdy, tattvy, podává Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.11):
vadanti tat tattva-vidas
tattvaṁ yaj jñānam advayam
brahmeti paramātmeti
bhagavān iti śabdyate
“Učení transcendentalisté, kteří znají Absolutní Pravdu, nazývají tuto neduální podstatu Brahman, Paramātmā nebo Bhagavān.” Absolutní Pravda se začátečníkům jeví jako neosobní Brahman a pokročilým mystickým yogīnům jako Paramātmā, Nadduše, ale oddaní, kteří jsou ještě pokročilejší, chápou Absolutní Pravdu jako Nejvyššího Pána, Viṣṇua.
Tento hmotný vesmírný projev je expanzí energie Pána Kṛṣṇy, Pána Viṣṇua.
eka-deśa-sthitasyāgner
jyotsnā vistāriṇī yathā
parasya brahmaṇaḥ śaktis
tathedam akhilaṁ jagat
“Vše, co vidíme v tomto světě, je pouze expanzí různých energií Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, Jenž je jako oheň, který šíří světlo do daleka, přestože je na jednom místě.” (Viṣṇu Purāṇa) Celý vesmírný projev je expanzí Nejvyššího Pána. Když tedy někdo nepodniká výzkum, aby objevil nejvyšší příčinu, a místo toho se falešně zabývá povrchními, dočasnými činnostmi, proč vyžaduje uznání jako důležitý vědec nebo filozof? K čemu je jeho vědecké a filozofické bádání, nezná-li konečnou příčinu?
Puruṣu, původní osobu — Bhagavāna, Viṣṇua — lze pochopit jedině oddanou službou. Bhaktyā mām abhijānāti yāvān yaś cāsmi tattvataḥ — pouze oddanou službou je možné porozumět Nejvyšší Osobě, která stojí za vším. Člověk se musí snažit pochopit, že hmotné prvky jsou oddělenou, nižší energií Pána a že živá bytost je Pánovou duchovní energií. Vše, s čím se setkáváme, včetně hmoty a duše, životní síly, není nic než kombinace dvou energií Pána Viṣṇua — nižší a vyšší. Lidská společnost by měla se vší vážností studovat skutečnosti týkající se stvoření, udržování a zničení, jakož i trvalé místo, odkud se živá bytost nikdy nemusí vrátit (yad gatvā na nivartante). Namísto rozvíjení takového poznání jsou však lidé přitahováni k dočasnému štěstí a smyslovému požitku, jež vrcholí v bezbřehé vášni. Takové činnosti nepřinášejí žádný užitek; člověk se musí zapojit do hnutí pro vědomí Kṛṣṇy.