SLOKA 26
tad-upasparśanād eva
vinirdhūta-malāśayāḥ
japanto brahma paramaṁ
tepus tatra mahat tapaḥ
tat—onoho svatého místa; upasparśanāt—pravidelnou koupelí; eva—vskutku; vinirdhūta—zcela očištěni; mala-āśayāḥ—od veškerých nečistot v srdci; japantaḥ—odříkávali; brahma—mantry začínající oṁ (jako například oṁ tad viṣṇoḥ paramaṁ padaṁ sadā paśyanti sūrayaḥ); paramam—konečný cíl; tepuḥ—vykonávali; tatra—tam; mahat—velkou; tapaḥ—askezi.
Druhá skupina synů vykonávala u jezera Nārāyaṇa-saras stejné činnosti jako ta první. Koupali se ve svaté vodě, jejíž dotek odstraňoval veškeré nečisté hmotné touhy z jejich srdcí. Odříkávali mantry začínající oṁkārou a podstupovali tvrdou askezi.
Každá védská mantra se nazývá brahma, protože na jejím začátku je brahmākṣara (aum neboli oṁkāra). Například oṁ namo bhagavate vāsudevāya. Pán Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (7.8): praṇavaḥ sarva-vedeṣu — “Ve všech védských mantrách Mě zastupuje praṇava neboli oṁkāra.” Pronášení védských manter začínajících oṁkārou je tedy přímým pronášením Kṛṣṇova jména. Není v tom rozdíl. Ať už člověk pronáší oṁkāru nebo oslovuje Pána jako “Kṛṣṇu”, význam je stejný, ale pro tento věk Śrī Caitanya Mahāprabhu doporučil zpívat Hare Kṛṣṇa mantru (harer nāma eva kevalam). Ačkoliv mezi Hare Kṛṣṇa a védskými mantrami začínajícími oṁkārou není žádný rozdíl, Śrī Caitanya Mahāprabhu—vůdce duchovního hnutí určeného pro tento věk — doporučuje, aby každý zpíval Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare.