SLOKA 13

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura v této souvislosti říká, že když prezident nebo král sedí na trůnu, nemusí projevovat úctu každému, kdo přijde do jeho shromáždění, ale musí ji projevit výše postaveným osobnostem, jako je jeho duchovní mistr, brāhmaṇové a vaiṣṇavové. Existuje mnoho příkladů, jak má jednat. Když Pán Kṛṣṇa seděl na trůnu a Jeho shromáždění obdařil svou přízní Nārada, dokonce i Kṛṣṇa okamžitě povstal, aby mu vzdal uctivé poklony, a s Ním i všichni Jeho hodnostáři a ministři. Nārada věděl, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, a Kṛṣṇa věděl, že Nārada je Jeho oddaný, ale přestože je Kṛṣṇa Nejvyšší Pán a Nārada je Pánův oddaný, Pán se řídil náboženskou etiketou. Jelikož byl Nārada brahmacārī, brāhmaṇa a vznešený oddaný, dokonce i Kṛṣṇa — jednající jako král — mu vzdal uctivé poklony. To je jednání typické pro védskou civilizaci. Civilizace, v níž lidé nevědí, jak ctít zástupce Nārady a Kṛṣṇy, jaká má být organizace společnosti a jak dělat pokrok ve vědomí Kṛṣṇy — společnost, která se zabývá pouze výrobou nových automobilů a stavěním nových mrakodrapů každý rok, potom je rozbíjí na kousky a vytváří zase nové — může být technologicky pokročilá, ale není to lidská společnost. Lidská společnost je pokročilá tehdy, když se lidé řídí systémem čtyř tříd (cātur-varṇya). Musí v ní být ideální lidé první třídy, kteří jednají jako rádci; lidé druhé třídy, jednající jako vládci; lidé třetí třídy, kteří produkují potravu a ochraňují krávy, a lidé čtvrté třídy, kteří poslouchají vyšší tři složky společnosti. Toho, kdo nenásleduje standardní společenský systém, je třeba považovat za člověka páté třídy. Společnost bez védských zákonů a pravidel lidstvu příliš nepomůže. Jak je řečeno v tomto verši: dharmaṁ te na paraṁ viduḥ — taková společnost nezná smysl života a nejvyšší princip náboženství.