SLOKA 15
athāham amarācāryam
agādha-dhiṣaṇaṁ dvijam
prasādayiṣye niśaṭhaḥ
śīrṣṇā tac-caraṇaṁ spṛśan
atha—proto; aham—já; amara-ācāryam—duchovního mistra polobohů; agādha-dhiṣaṇam—který má hluboké duchovní poznání; dvijam—dokonalého brāhmaṇu; prasādayiṣye—potěším; niśaṭhaḥ—bez přetvářky; śīrṣṇā—svou hlavou; tat-caraṇam—jeho lotosových nohou; spṛśan—dotknu se.
Král Indra řekl: Proto nyní otevřeně a bez přetvářky skloním hlavu k lotosovým nohám Bṛhaspatiho, duchovního mistra polobohů. Jelikož se nachází v kvalitě dobra, je si plně vědom veškerého poznání a je nejlepším z brāhmaṇů. Nyní se dotknu jeho lotosových nohou a vzdám mu poklony. Tak se ho pokusím uspokojit.
Král Indra přišel k rozumu a uvědomil si, že není příliš upřímným žákem svého duchovního mistra, Bṛhaspatiho. Rozhodl se proto, že od nynějška bude niśaṭha, bez přetvářky. Niśaṭhaḥ śīrṣṇā tac-caraṇaṁ spṛśan — rozhodl se hlavou dotknout nohou svého duchovního mistra. Z tohoto příkladu bychom se měli naučit tento princip, který vyhlásil Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura:
yasya prasādād bhagavat-prasādo
yasyāprasādān na gatiḥ kuto 'pi
“Milostí duchovního mistra je člověk požehnán milostí Kṛṣṇy. Bez milosti duchovního mistra nemůže udělat žádný pokrok.” Žák by nikdy neměl být pokrytec nebo nevěrný svému duchovnímu mistrovi. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (11.17.27) je duchovní mistr rovněž nazván ācārya. Ācāryaṁ māṁ vijānīyān — Nejvyšší Osobnost Božství říká, že člověk má ctít duchovního mistra a přijímat ho jako Samotného Pána. Nāvamanyeta karhicit — ācārya nesmí být nikdy zneuctěn. Na martya-buddhyāsūyeta—nikdy nemá být považován za obyčejného člověka. Důvěrnost někdy plodí pohrdání, a člověk má být proto při svém jednání s ācāryou velice opatrný. Agādha-dhiṣaṇaṁ dvijam — ācārya je dokonalý brāhmaṇa, který má neomezenou inteligenci, jak řídit činnosti svého žáka. Kṛṣṇa proto radí v Bhagavad-gītě (4.34):
tad viddhi praṇipātena
paripraśnena sevayā
upadekṣyanti te jñānaṁ
jñāninas tattva-darśinaḥ
“Snaž se poznat pravdu tím, že se obrátíš na duchovního mistra. Pokorně se ho dotazuj a zároveň mu služ. Seberealizované duše ti mohou předat poznání, neboť uzřely pravdu.” Člověk se má zcela odevzdat duchovnímu mistrovi a se službou (sevayā) k němu přicházet pro další duchovní osvícení.