SLOKA 29-30
ācāryo brahmaṇo mūrtiḥ
pitā mūrtiḥ prajāpateḥ
bhrātā marutpater mūrtir
mātā sākṣāt kṣites tanuḥ
dayāyā bhaginī mūrtir
dharmasyātmātithiḥ svayam
agner abhyāgato mūrtiḥ
sarva-bhūtāni cātmanaḥ
ācāryaḥ—učitel nebo duchovní mistr, který učí védské poznání svým vlastním příkladem; brahmaṇaḥ—všech Ved; mūrtiḥ—zosobnění; pitā—otec; mūrtiḥ—zosobnění; prajāpateḥ—Pána Brahmy; bhrātā—bratr; marut-pateḥ mūrtiḥ—zosobnění Indry; mātā—matka; sākṣāt—přímo; kṣiteḥ—Země; tanuḥ—tělo; dayāyāḥ—milosti; bhaginī—sestra; mūrtiḥ—zosobnění; dharmasya—náboženských zásad; ātma—vlastní já; atithiḥ—host; svayam—osobně; agneḥ—boha ohně; abhyāgataḥ—pozvaný host; mūrtiḥ—zosobnění; sarva-bhūtāni—všechny živé bytosti; ca—a; ātmanaḥ—Nejvyššího Pána Viṣṇua.
Ācārya, duchovní mistr, jenž učí veškeré védské poznání a zasvěcuje předáním posvátné šňůry, je zosobněním všech Ved. Podobně otec zosobňuje Pána Brahmu, bratr krále Indru, matka planetu Zemi a sestra milost. Host zosobňuje náboženské zásady, pozvaný host zosobňuje poloboha Agniho a všechny živé bytosti zosobňují Pána Viṣṇua, Nejvyšší Osobnost Božství.
Podle morálních pokynů Cāṇakyi Paṇḍita má člověk vidět všechny živé bytosti na stejné úrovni jako sebe sama (ātmavat sarva-bhūteṣu). To znamená, že nikdo nemá být opomíjen jako podřadný; jelikož v těle každého sídlí Paramātmā, každého je třeba ctít jako chrám Nejvyšší Osobnosti Božství. Tento verš popisuje různé způsoby, jak má člověk ctít gurua, otce, bratra, sestru, hosta a ostatní.