SLOKA 36
akiñcanānāṁ hi dhanaṁ śiloñchanaṁ
teneha nirvartita-sādhu-satkriyaḥ
kathaṁ vigarhyaṁ nu karomy adhīśvarāḥ
paurodhasaṁ hṛṣyati yena durmatiḥ
akiñcanānām—těch, kdo podstoupili askezi, aby se odpoutali od světského vlastnictví; hi—jistě; dhanam—majetek; śila—sbírání obilí, které zůstalo na poli; uñchanam—a sbírání obilí, které zůstalo v tržnici; tena—těmi prostředky; iha—zde; nirvartita—uskutečňující; sādhu—vznešených oddaných; sat-kriyaḥ—všechny zbožné činnosti; katham—jak; vigarhyam—zasluhující výčitky; nu—vskutku; karomi—budu vykonávat; adhīśvarāḥ—ó velcí vládci planetárních soustav; paurodhasam—povinnosti kněze; hṛṣyati—je potěšen; yena—čím; durmatiḥ—ten, kdo je méně inteligentní.
Ó vznešení panovníci různých planet, pravý brāhmaṇa, který nemá žádné hmotné vlastnictví, se živí způsobem zvaným śiloñchana — sbírá obilí, které zůstalo ležet na poli a v tržnici. Tímto způsobem zaopatřují brāhmaṇové-hospodáři, kteří skutečně dodržují zásady askeze, sebe a své rodiny a vykonávají všechny nezbytné zbožné činnosti. Brāhmaṇa, který chce dosáhnout štěstí hromaděním bohatství jako profesionální kněz, jistě uvažuje na velice nízké úrovni. Jak bych mohl přijmout takové postavení?
Prvotřídní brāhmaṇa nepřijímá od svých žáků či yajamānů žádnou odměnu. Jelikož praktikuje askezi, chodí místo toho na pole a sbírá obilí, které tam zemědělci brāhmaṇům nechávají. Tito brāhmaṇové rovněž chodí do tržnic, kde se obilí kupuje a prodává ve velkém, a sbírají to, které tam zůstane po obchodnících. Tímto způsobem živí vznešení brāhmaṇové svá těla a své rodiny. Takoví kněží nikdy nepožadují nic od svých žáků, aby mohli žít v bohatství a napodobovat kṣatriye či vaiśyi. Čistý brāhmaṇa dobrovolně přijímá život v chudobě a žije v naprosté závislosti na milosti Pána. Není tomu dávno, kdy jednomu brāhmaṇovi v Kṛṣṇanagaru poblíž Navadvīpu nabízel pomoc místní zamindar, Vraja Kṛṣṇacandra. Brāhmaṇa odmítl pomoc přijmout. Řekl, že přijímá rýži, kterou mu donesou jeho žáci, vaří zeleninová jídla z tamarindových listů, a je tak ve svém životě hospodáře velice šťastný — není proto třeba, aby přijímal zamindarovu pomoc. Závěr je takový, že i když může brāhmaṇa dostávat od svých žáků velké bohatství, nemá odměny za své kněžské působení používat pro vlastní prospěch; musí je používat pro službu Nejvyšší Osobnosti Božství.