Po zabití Viśvarūpy vykonal jeho otec Tvaṣṭā oběť, aby zabil krále Indru. Při nesprávném přednesu však mantry dávají opačný výsledek—a to se stalo právě při Tvaṣṭově yajñi. Tvaṣṭā recitoval mantru, aby zvýšil počet nepřátel Indry, ale jelikož ji recitoval špatně, oběť vytvořila asuru jménem Vṛtrāsura, jehož Indra považoval za svého nepřítele. Když Vṛtrāsura vzešel z oběti, jeho lítá podoba naháněla hrůzu celému světu a jeho záře oslabila dokonce i moc polobohů. Polobozi, nenacházející jiný způsob ochrany, začali uctívat Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, poživatele všech výsledků oběti, Jenž je nejvyšší osobou v celém vesmíru. Všichni polobozi Ho uctívali, protože nakonec nikdo než On nedokáže ochránit živou bytost před strachem a nebezpečím. Když někdo místo uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství hledá útočiště u nějakého poloboha, je to jako kdyby se snažil překonat oceán tak, že se bude držet za ocas psa. Pes sice umí plavat, ale to neznamená, že budeme-li se držet jeho ocasu, přeplaveme oceán.