SLOKA 37
sama-viṣama-matīnāṁ matam anusarasi yathā rajju-khaṇḍaḥ sarpādi-dhiyām.
sama—vyrovnaná či správná; viṣama—a nevyrovnaná či chybná; matīnām—těch, jejichž inteligence; matam—závěr; anusarasi—následuješ; yathā—stejně jako; rajju-khaṇḍaḥ—kus provazu; sarpa-ādi—had a podobně; dhiyām—těch, kdo vnímají.
Provaz vyvolává hrůzu ve zmateném člověku, který ho považuje za hada, ale ne v tom, kdo má náležitou inteligenci a ví, že se jedná pouze o provaz. Stejně tak Ty jako Nadduše v srdci vyvoláváš u každého strach či nebojácnost úměrně jeho inteligenci, ale v Tobě Samotném žádná dualita neexistuje.
V Bhagavad-gītě (4.11) Pán říká: ye yathā māṁ prapadyante tāṁs tathaiva bhajāmy aham — “Každého odměňuji podle toho, nakolik se Mi odevzdává.” Nejvyšší Osobnost Božství je zdrojem všeho, včetně všeho poznání, veškeré pravdy a všech protikladů. Zde uvedený příklad je velice výstižný. Provaz je jedna pravda, ale někteří ho mylně považují za hada, zatímco jiní vědí, že se jedná o provaz. Stejně tak oddaní, kteří znají Nejvyššího Pána, v Něm nevidí rozpory, ale neoddaní Ho považují za zdroj všeho strachu, podobně jako hada. Když se například zjevil Nṛsiṁhadeva, Prahlāda Mahārāja Ho viděl jako nejvyšší zdroj útěchy, zatímco Prahlādův otec, který byl démon, Ho viděl jako smrt, která vše ukončuje. Jak uvádí Śrīmad-Bhāgavatam (11.2.37): bhayaṁ dvitīyābhiniveśataḥ syāt — strach pochází z pohroužení do duality. Ten, kdo je poučen o dualitě, zná strach i blaženost. Tentýž Nejvyšší Pán je zdrojem blaženosti pro oddané a strachu pro neoddané, kteří mají nedostatečné poznání. Bůh je jeden, ale lidé chápou Absolutní Pravdu z různých úhlů pohledu. Neinteligentní lidé vidí v Nejvyšším rozpory, ale rozvážní oddaní žádné rozpory nenacházejí.