SLOKA 41
asmākaṁ tāvakānāṁ tatatata natānāṁ hare tava caraṇa-nalina-yugala-dhyānānubaddha-hṛdaya-nigaḍānāṁ sva-liṅga-vivaraṇenātmasāt-kṛtānām anukampānurañjita-viśada-rucira-śiśira-smitāvalokena vigalita-madhura-mukha-rasāmṛta-kalayā cāntas tāpam anaghārhasi śamayitum.
asmākam—nás; tāvakānām—kteří zcela a výhradně závisíme na Tobě; tata-tata—ó děde, otče otce; natānām—kteří jsme Ti plně odevzdaní; hare—ó Pane Hari; tava—Tvých; caraṇa—o nohách; nalina-yugala — jako dva modré lotosové květy; dhyāna—meditací; anubaddha—připoutáni; hṛdaya—v srdci; nigaḍānām—jejichž okovy; sva-liṅga-vivaraṇena—projevením Své podoby; ātmasāt-kṛtānām—těch, které přijímáš za Své; anukampā—soucitem; anurañjita—zabarvený; viśada—jasný; rucira—velice příjemný; śiśira—chladivý; smita—s úsměvem; avalokena — Svým pohledem; vigalita—pohnutý soucitem; madhura-mukha-rasa—velice sladkých slov vycházejících z Tvých úst; amṛta-kalayā—kapkami nektaru; ca—a; antaḥ—v hloubi našich srdcí; tāpam—velkou bolest; anagha—ó svrchovaně čistý; arhasi—měl bys; śamayitum—potlačit.
Ó nejvyšší ochránce, ó praotče, ó svrchovaně čistý Pane! Všichni jsme duše odevzdané u Tvých lotosových nohou. Naše mysli jsou v meditaci připoutány k Tvým lotosovým nohám pouty lásky. Nyní prosím projev Svou inkarnaci. Přijmi nás jako Své věčné služebníky a oddané, buď s námi spokojený a měj k nám soucit. Svým láskyplným pohledem, který doprovází chladivý a příjemný soucitný úsměv, a sladkými, nektarovými slovy, jež vycházejí z Tvých nádherných úst, nás zbav úzkosti způsobené tímto Vṛtrāsurou, jenž je neustálým zdrojem bolesti v hloubi našich srdcí.
Pán Brahmā je považován za otce polobohů, ale Kṛṣṇa či Pán Viṣṇu je otcem Brahmy, protože Brahmā se narodil z lotosu vyrůstajícího z Pánova břicha.