SLOKA 50
svayaṁ niḥśreyasaṁ vidvān
na vakty ajñāya karma hi
na rāti rogiṇo ’pathyaṁ
vāñchato ’pi bhiṣaktamaḥ
svayam—osobně; niḥśreyasam—nejvyšší cíl života neboli prostředky pro dosažení extatické lásky k Nejvyšší Osobnosti Božství; vit-vān—ten, kdo je kvalifikovaný v oddané službě; na—ne; vakti—učí; ajñāya—hlupáka, který nezná konečný cíl života; karma—plodonosné činnosti; hi—vskutku; na—ne; rāti—podává; rogiṇaḥ—pacientovi; apathyam—nepoživatelné; vāñchataḥ—který chce; api—ačkoliv; bhiṣak-tamaḥ—zkušený lékař.
Čistý oddaný, který je plně znalý vědy o oddané službě, nikdy nedá hloupému člověku pokyn, aby se věnoval plodonosným činnostem za účelem získání hmotného požitku, natož aby mu v takových činnostech pomáhal. Takový oddaný je jako zkušený lékař, který nikdy pacienta nevybízí, aby jedl jídlo, které by škodilo jeho zdraví, i když si to pacient přeje.
To je rozdíl mezi požehnáními, která dávají polobozi, a těmi, která dává Nejvyšší Osobnost Božství, Viṣṇu. Oddaní polobohů žádají o požehnání pouze pro smyslový požitek, a proto je o nich v Bhagavad-gītě (7.20) řečeno, že pozbyli inteligence.
kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ
prapadyante 'nya-devatāḥ
taṁ taṁ niyamam āsthāya
prakṛtyā niyatāḥ svayā
“Ti, jež hmotné touhy připravily o inteligenci, se odevzdávají polobohům a uctívají je podle pravidel a předpisů, které odpovídají jejich povahám.”
Podmíněné duše obvykle postrádají inteligenci kvůli svým velkým touhám po smyslovém požitku. Nevědí, o jaká požehnání mají žádat. Proto se neoddaným v śāstrách doporučuje za účelem hmotného zisku uctívat různé polobohy. Chce-li někdo například krásnou manželku, má uctívat Umu či bohyni Durgu. Ten, kdo se chce zbavit nemoci, má uctívat boha Slunce. Všechny žádosti o požehnání od polobohů ovšem vycházejí z hmotného chtíče. Při zničení vesmírného projevu bude konec všem požehnáním i těm, kdo je udílejí. Pokud někdo o požehnání požádá Pána Viṣṇua, Pán mu dá takové, které mu pomůže vrátit se domů, zpátky k Bohu. To rovněž Sám Pán potvrzuje v Bhagavad-gītě (10.10):
teṣāṁ satata-yuktānāṁ
bhajatāṁ prīti-pūrvakam
dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ
yena mām upayānti te
Pán Viṣṇu, Kṛṣṇa, dává oddanému, který Mu neustále slouží, pokyny, jak může po dokonání hmotného těla přijít k Němu. Pán říká v Bhagavad-gītě (4.9):
janma karma ca me divyam
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so 'rjuna
“Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činností, se po opuštění těla nezrodí znovu v tomto hmotném světě, ale dosáhne Mého věčného sídla, ó Arjuno.” Takové je požehnání Pána Viṣṇua, Kṛṣṇy. Poté, co se oddaný vzdá svého těla, se vrátí domů, zpátky k Bohu.
Oddaný může pošetile žádat o hmotná požehnání, ale Pán Kṛṣṇa mu je nedá, bez ohledu na jeho modlitby. Proto se lidé, kteří velice lpí na hmotném životě, obvykle nestávají oddanými Kṛṣṇy či Viṣṇua; místo toho se stávají oddanými polobohů (kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ prapadyante 'nya-devatāḥ). Požehnání od polobohů ovšem Bhagavad-gītā odsuzuje. Antavat tu phalaṁ teṣāṁ tad bhavaty alpa-medhasām — “Méně inteligentní lidé uctívají polobohy, a jejich plody jsou omezené a dočasné.” Nevaiṣṇava neboli ten, kdo neslouží Nejvyšší Osobnosti Božství, je považován za hlupáka s malou mozkovou kapacitou.