SLOKA 55
tasmin vinihate yūyaṁ
tejo-’strāyudha-sampadaḥ
bhūyaḥ prāpsyatha bhadraṁ vo
na hiṁsanti ca mat-parān
tasmin—když on (Vṛtrāsura); vinihate—bude zabit; yūyam—vy všichni; tejaḥ—moc; astra—šípy; āyudha—další zbraně; sampadaḥ—a bohatství; bhūyaḥ—znovu; prāpsyatha—získáte; bhadram—veškeré štěstí; vaḥ—vám; na—ne; hiṁsanti—ublíží; ca—rovněž; mat-parān—Moji oddaní.
Když bude Vṛtrāsura díky Mé duchovní síle zabit, získáte zpět svou moc, zbraně a bohatství. Všechny vás tak čeká štěstí. Vṛtrāsura může zničit všechny tři světy, ale nebojte se — vám neublíží. Je to také oddaný a nikdy proti vám nepoužije násilí.
Oddaný Pána není nikdy zaujatý proti nikomu, natož proti jiným oddaným. Jak bude vyjeveno později, Vṛtrāsura byl také oddaný. Nehrozilo proto, že by chtěl polobohům ubližovat; naopak se jim sám od sebe snažil prospět. Oddaný se nezdráhá obětovat své vlastní tělo vyššímu cíli. Cānakya Paṇḍita řekl: san nimitte varaṁ tyāgo vināśe niyate sati. Veškeré hmotné vlastnictví člověka, včetně těla, bude koneckonců stejně časem zničeno. Je-li proto možné použít tělo a další vlastnictví ve prospěch vyššího cíle, oddaný se bez rozpaků vzdá dokonce i svého těla. Jelikož si Pán Viṣṇu přál zachránit polobohy, Vṛtrāsura — i když mohl pohltit tři světy — byl ochotný nechat se od polobohů zabít. Pro oddaného je žití a umírání jedno a totéž: v tomto životě se věnuje oddané službě a po opuštění těla bude i nadále oddaně sloužit v duchovním světě. Jeho oddanou službu nikdy nic nenaruší.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k deváté kapitole šestého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Zjevení démona Vṛtrāsury”.