SLOKA 27
yathā vairānubandhena
martyas tan-mayatām iyāt
na tathā bhakti-yogena
iti me niścitā matiḥ
yathā—jako; vaira-anubandhena—neustálým nepřátelstvím; martyaḥ—osoba; tat-mayatām—zaujetí Jím; iyāt—může dosáhnout; na—ne; tathā—tak; bhakti-yogena—oddanou službou; iti—takto; me—můj; niścitā—rozhodující; matiḥ—názor.
Nārada Muni pokračoval: Oddanou službou nelze dosáhnout tak intenzívního zaujetí mysli Nejvyšším Pánem, Osobností Božství, jako nepřátelstvím vůči Němu. To je můj názor.
Śrīmān Nārada Muni, nejpřednější čistý oddaný, vychvaluje Kṛṣṇovy nepřátele, jako je Śiśupāla, protože jejich mysl je vždy zcela upoutána Kṛṣṇou. Dokonce sám u sebe shledává nedostatek inspirace k procítěnému pohroužení se do myšlenek na Kṛṣṇu. To ovšem neznamená, že nepřátelé Kṛṣṇy jsou vznešenější než Jeho čistí oddaní. V Caitanya-caritāmṛtě (Ādi 5.205) o sobě Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī uvažuje také tímto poníženým způsobem:
jagāi mādhāi haite muñi se pāpiṣṭha
purīṣera kīṭa haite muñi se laghiṣṭha
“Jsem horší hříšník než Jagāi a Mādhāi a jsem ještě pokleslejší než červi ve výkalech.” Čistý oddaný si o sobě vždy myslí, že je oproti všem ostatním méněcenný. Dokonce i Śrīmatī Rādhārāṇī si myslí o oddaném, který za Ní přichází, aby nabídl nějakou službu Kṛṣṇovi, že je lepší než Ona. Nārada Muni tedy říká, že podle jeho názoru jsou nepřátelé Kṛṣṇy v lepším postavení, protože jsou plně pohrouženi v myšlenkách na Kṛṣṇu — na to, jak Ho zabijí — tak jako muž posedlý chtíčem neustále myslí na ženy a jejich společnost.
Podstatné je zde to, že je třeba být plně pohroužen v myšlenkách na Kṛṣṇu, dvacet čtyři hodin denně. Mnoho oddaných je na úrovni rāga-mārgy; to je vidět ve Vṛndāvanu. Všichni Kṛṣṇovi oddaní, ať už je jejich vztahem dāsya-rasa, sakhya-rasa, vātsalya-rasa či mādhurya-rasa, jsou vždy pohrouženi v myšlenkách na Kṛṣṇu. Když Kṛṣṇa odejde z Vṛndāvanu pást krávy do lesa, gopī, jejichž vztahem je mādhurya-rasa, neustále myslí na to, jak Kṛṣṇa kráčí lesem. Jeho chodidla jsou tak jemná, že gopī by se je neodvážily nechat spočinout na svých měkkých prsou. Říkají si, že jejich ňadra jsou pro Kṛṣṇovy lotosové nohy příliš tvrdá, a že přesto tyto lotosové nohy chodí lesem plným trní. Gopī se doma zaobírají těmito myšlenkami, i když je od nich Kṛṣṇa daleko. A když si hraje se svými malými přáteli, matku Yaśodu zase velmi znepokojují myšlenky, že Kṛṣṇa je jistě zesláblý, protože si stále jen hraje a pořádně nejí. To jsou příklady vznešené extáze prožívané ve službě Kṛṣṇovi, jak se projevují ve Vṛndāvanu. Tuto službu Nārada Muni nepřímo chválí v tomto verši. Zvláště podmíněné duši doporučuje, aby byla tak či onak pohroužená v myšlenkách na Kṛṣṇu, neboť to ji zachrání před veškerým nebezpečím hmotné existence. Plná pohrouženost v myšlenkách na Kṛṣṇu je nejvyšší úroveň bhakti-yogy.