SLOKA 47
vairānubandha-tīvreṇa
dhyānenācyuta-sātmatām
nītau punar hareḥ pārśvaṁ
jagmatur viṣṇu-pārṣadau
vaira-anubandha—pouto nenávisti; tīvreṇa—tvořené intenzívní; dhyānena—meditací; acyuta-sātmatām—do záře Pána, jenž nikdy nepoklesne; nītau—dospěli; punaḥ—znovu; hareḥ—Hariho; pārśvam—blízkosti; jagmatuḥ—dosáhli; viṣṇu-pārṣadau—společníci Viṣṇua, střežící vstupní bránu.
Tito dva společníci Pána Viṣṇua, Jaya a Vijaya, si po velmi dlouhou dobu udržovali nepřátelskou mentalitu. Jelikož tímto způsobem neustále mysleli na Kṛṣṇu, vrátili se domů, zpátky k Bohu, a získali znovu útočiště u Pána.
Jaya a Vijaya neustále mysleli na Kṛṣṇu, ať byli v jakémkoliv postavení. Na konci mauṣala-līly se proto tito dva společníci Pána vrátili ke Kṛṣṇovi. Mezi Kṛṣṇovým a Nārāyaṇovým tělem není žádný rozdíl; i když tedy zjevně vstoupili do těla Kṛṣṇy, ve skutečnosti se vrátili na Vaikuṇṭhaloku jako vrátní Pána Viṣṇua. Přestože to vypadalo, že dosáhli sāyujya-mukti v Kṛṣṇově těle, vrátili se skrze ně na Vaikuṇṭhu.