Pán Nṛsiṁhadeva chtěl Prahlādu Mahārājovi udělit řadu požehnání, ale Prahlāda žádné z nich nepřijal, neboť je považoval za překážky na cestě duchovního pokroku. Namísto toho se zcela odevzdal u Pánových lotosových nohou. Řekl: “Pokud se kdokoliv, kdo vykonává oddanou službu Pánu, modlí o vlastní smyslový požitek, nelze ho nazvat čistým oddaným, ba dokonce ani oddaným. Lze ho jedině označit jako obchodníka, který jen dává a bere. Také pán, jenž chce potěšit svého služebníka za službu, kterou od něho přijímá, není skutečný pán.” Prahlāda Mahārāja tedy Nejvyšší Osobnost Božství o nic nežádal. Místo toho řekl, že pokud mu Pán chce dát nějaké požehnání, tak ať ho ujistí, že nikdy nebude muset přijmout nic pro uspokojení hmotných tužeb. Výměna oddané služby za chtivé touhy je velice častým jevem. Jakmile se probudí chtivé touhy, zničí všechny smysly, mysl, život, duši, náboženské zásady, trpělivost, inteligenci, stud, krásu, sílu, paměť a pravdivost. Čistou oddanou službu lze vykonávat jedině tehdy, když je mysl zbavená hmotných tužeb.