SLOKA 1
śrī-nārada uvāca
bhakti-yogasya tat sarvam
antarāyatayārbhakaḥ
manyamāno hṛṣīkeśaṁ
smayamāna uvāca ha
śrī-nāradaḥ uvāca—Nārada Muni řekl; bhakti-yogasya—zásad oddané služby; tat—ta (požehnání, která nabídl Pán Nṛsiṁhadeva); sarvam—každé z nich; antarāyatayā—jelikož byla překážkami (na cestě bhakti-yogy); arbhakaḥ—Prahlāda Mahārāja, přestože byl ještě chlapec; manyamānaḥ—považující; hṛṣīkeśam—Pánu Nṛsiṁhadevovi; smayamānaḥ—s úsměvem; uvāca—řekl; ha—v minulosti.
Světec Nārada Muni pokračoval: Přestože byl Prahlāda Mahārāja ještě chlapec, když slyšel, jaká požehnání mu Pán Nṛsiṁhadeva nabízí, považoval je za překážky na cestě oddané služby. Proto se pousmál a promluvil následovně.
Hmotný zisk není konečným cílem oddané služby. Tím je láska k Bohu. I když byli Prahlāda Mahārāja, Dhruva Mahārāja, Ambarīṣa Mahārāja, Yudhiṣṭhira Mahārāja a mnozí jiní oddaní králové po hmotné stránce velice bohatí, přijímali své hmotné bohatství v rámci služby Pánu, nikoliv ke svému smyslovému požitku. Vlastnit hmotné bohatství je přirozeně vždy nebezpečné, protože jeho vliv může člověka odvést od oddané služby. Čistý oddaný (anyābhilāṣitā-śūnyam) to však nikdy nedopustí. Naopak — vše, co má, na sto procent zaměstnává ve službě Pánu. Hmotné vlastnictví, které člověka svádí, je považováno za dar od māyi, ale to, které je plně využité ve službě, je považováno za dar od Boha neboli za možnosti, jež Kṛṣṇa nabízí ke zdokonalení oddané služby.