SLOKA 4
nānyathā te ’khila-guro
ghaṭeta karuṇātmanaḥ
yas ta āśiṣa āśāste
na sa bhṛtyaḥ sa vai vaṇik
na—ne; anyathā—jinak; te—Tebe; akhila-guro—ó svrchovaný učiteli celého stvoření; ghaṭeta—taková věc se může stát; karuṇā-ātmanaḥ — Nejvyšší Pán, který je nesmírně laskavý ke svým oddaným; yaḥ—každý, kdo; te—od Tebe; āśiṣaḥ—hmotný prospěch; āśāste—přeje si (výměnou za službu Tobě); na—ne; saḥ—taková osoba; bhṛtyaḥ—služebník; saḥ — taková osoba; vai—jistě; vaṇik—obchodník (který chce ze svého podnikání získat hmotný prospěch).
Jinak jsi ke svému oddanému tak laskavý, ó můj Pane, svrchovaný učiteli celého světa, že bys ho nemohl nabádat k něčemu, co pro něho není prospěšné. Na druhou stranu ten, kdo chce výměnou za oddanou službu získat nějaký hmotný prospěch, nemůže být Tvůj čistý oddaný. Není o nic lepší než obchodník, který chce, aby mu jeho služba něco vynesla.
Někdy vidíme, jak lidé přicházejí za oddaným nebo do chrámu Pána, jen aby získali nějaký hmotný prospěch. Takový člověk je zde označen jako obchodník. V Bhagavad-gītě jsou uvedeni ārto jijñāsur arthārthī. Slovo ārta označuje toho, kdo trpí, a arthārthī se vztahuje na člověka, který má nouzi o peníze. Takoví lidé jsou nuceni vyhledat Nejvyšší Osobnost Božství, neboť chtějí zmírnit své utrpení nebo díky požehnání od Pána získat nějaké finanční prostředky. Jsou popsáni jako zbožní (sukṛtī), jelikož se ve stavu utrpení nebo v nouzi o peníze obracejí na Nejvyššího Pána. Nikdo se nedokáže obrátit na Nejvyšší Osobnost Božství, není-li zbožný. Ale přestože může zbožný člověk získat hmotný prospěch, ten, kdo se zajímá o hmotné věci, nemůže být čistým oddaným. Když čistý oddaný získá hmotné bohatství, není to za jeho zbožné jednání, ale v zájmu služby Pánu. Ten, kdo se věnuje oddané službě, je zbožný přirozeně. Čistý oddaný je proto anyābhilāṣitā-śūnyam. Vůbec netouží po hmotném zisku a Pán ho také nenabádá, aby o něj usiloval. Když oddaný něco potřebuje, Nejvyšší Osobnost Božství mu to dá (yoga-kṣemaṁ vahāmy aham).
Materialisté někdy chodí do chrámu obětovat Pánu květy a plody, protože se dozvěděli z Bhagavad-gīty, že když oddaný obětuje květiny a ovoce, Pán je přijme. V Bhagavad-gītě (9.26) Pán říká:
patraṁ puṣpaṁ phalaṁ toyaṁ
yo me bhaktyā prayacchati
tad ahaṁ bhakty-upahṛtam
aśnāmi prayatātmanaḥ
“Jestliže Mi někdo s láskou a oddaností obětuje lístek, květ, ovoce či vodu, přijmu to.” Člověk s mentalitou obchodníka si tedy myslí, že pokud může prostým obětováním malého množství ovoce a květů získat hmotný prospěch, jako například velký peněžní obnos, je to dobrý obchod. Takové lidi nelze považovat za čisté oddané. Jelikož jejich touhy nejsou očistěné, jsou to stále jen obchodníci, přestože chodí do chrámů a vydávají se za oddané. Sarvopādhi-vinirmuktaṁ tat-paratvena nirmalam — člověk může být očištěný jedině tehdy, když se zcela zbavil hmotných tužeb, a jedině v tomto očištěném stavu může sloužit Pánu. Hṛṣīkeṇa hṛṣīkeśa-sevanaṁ bhaktir ucyate — to je úroveň čisté oddanosti.